Čtenáři se nejspíš po přečtení názvu tohoto textu vybaví současný populární i kontroverzní zpěvák. Ale takto ve své monografii polskojazyčného spisovatele z českého Těšína Pawła Kubisze (1907-1968) pojmenoval Libor Martinek.
Tento známý a publikačně velmi pracovitý literární vědec, překladatel a spisovatel se soustavně věnuje polským autorům, kteří žili a tvořili ve slezském pohraničí, zejména na Těšínsku a Opavsku. Po třech souhrnných publikacích o polské literatuře českého Těšínska se zaměřil na nejvýznamnější osobnosti tohoto teritoria. K monografiím Władysław Sikora (Opava 2015), Henryk Jasiczek (Opava 2016), Wilhelm Przeczek (Wrocław 2018) v roce 2020 přibyla monografie Paweł Kubisz vydaná ve wroclawském vydavatelství ATUT.
Martinek se v ní zevrubně věnuje životu a dílu polského spisovatele, básníka, novináře a aktivisty polské menšiny na českém Těšínsku. Jak uvádí slovníkové heslo, nebyl básníkem sentimentálním, ale „básníkem vzdoru a hněvu“.
Jako vždy i v této rozsáhlé publikaci je Martinek pečlivý a důsledný při vyhledávání pramenů i doprovodných materiálů. Prakticky vše dokáže zúročit buď ve svém textu, případně v poznámkách pod čarou nebo přílohách. Na běžného čtenáře je toho čtení skoro až příliš, ale zájemci o dané téma mají k dispozici téměř dokonalý podklad ke studiu, nebo i jen k prostému poznávání nevšední osobnosti spisovatele Kubisze. Ostatně Martinek nepíše román, ale odbornou monografii, která rozhodně není určena pro odpočinkovou četbu.
Nahlédněme do struktury a obsahu knihy. Autor ji rozdělil na pět základních oddílů (kapitol): 1. Život a dílo Pawła Kubisze, 2. Kubiszovo básnické dílo, 3. Kubiszovo prozaické a dramatické dílo, 4. Identita v kontextu polské etnické skupiny na českém Těšínsku a 5. Korespondence Pawła Kubisze.
Každá z těchto kapitol je systematicky členěna na tematické podkapitoly včetně dílčích závěrů. Celkem je takovýchto podkapitol 73. V nich autor věnuje samostatnou pozornost kupříkladu jednotlivým autorovým literárním dílům básnickým, prozaickým i dramatickým. Zachycuje rovněž kontakty se známými osobnostmi, jako byli například Petr Bezruč, Óndra Łysohorsky (o tomto frýdeckém rodákovi publikoval Martinek rovněž samostatnou monografii). Objevné jsou také pasáže věnované nářečním prvkům v Kubiszově díle a pochopitelně zkoumání příčin a důsledků perzekuce, která po válce Kubisze postihla. Celek monografie uzavírá oddíl korespondence, který tvoří pětinu publikace. Je případné poznamenat, že vlastní text doprovází 556 mnohdy i poměrně obsáhlých poznámek a vysvětlivek. To také svědčí o Martinkově důkladnosti.
Knihu uzavírají: Prameny, Literatura, Elektronické zdroje, Elektronická e-mailová korespondence, Ediční poznámka, nezbytný Jmenný rejstřík a Fotografická příloha.
Libor Martinek Pawła Kubisze charakterizuje jako „patrně nejkontroverznějšího spisovatele českého Těšínska, jehož osobní život je stejně pozoruhodný, ne-li zajímavější než jeho dílo – platí pro něj přívlastek buřič nebo bouřlivák.“ V Resumé ke své knize píše mimo jiné: „Kubisz do předválečné poezie vnesl tóny Mladého Polska (…) sbírkou poezie Przednówek (Český Těšín, 1937) vnesl těšínské nářečí ve stylizované podobě do polské meziválečné poezie. Na předválečný úspěch této sbírky po válce nedokázal navázat a podobně jako Petr Bezruč (s nímž bývá často srovnáván) zůstal tzv. básníkem jedné sbírky. V poválečné tvorbě Kubisz pokračoval v psaní poezie, ale vyzkoušel si i další literární druhy – prózu a drama. Kubisz byl i zdatným publicistou (…).“
Protože Kubisz nebyl ochoten dělat kompromisy jako spisovatel ani zejména jako novinář „byl vyhozen z postu šéfredaktora polského kulturně-společenského měsíčníku Zwrot a zbaven všech funkcí v rámci Hlavního výboru Polského svazu kulturně-osvětového (…).“
Poté pracoval jako dělník v třinecké huti. Po těžkém úrazu (na chodníku byl sražen motocyklistou) odešel do invalidního důchodu. Dva dny před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa zemřel na infarkt. Kubiszův pohřeb se stal tichou protestní manifestací. Pokusů o rehabilitaci se již nedožil.
V 60. letech Kubisz opustil socialistický realismus a vrátil se ke svému dřívějšímu autorskému stylu, psal výrazně pamfleticky laděnou poezií. To byl nejspíš hlavní důvod, proč tato tvorba nevyšla knižně a ukázky z ní byly až na výjimky publikovány pouze na internetu. Po jeho smrti vycházely v dobovém polském tisku na českém Těšínsku prakticky jen jeho existenciálně laděné básně. Jeho poslední sbírka Dukaty z rulonu cierpkich lat je od roku 2004 k dispozici na serveru zaolzie.org.
Martinkova nejnovější monografie je podstatným doplňkem do mozaiky historie jedné z důležitých součástí slovesné kultury na území České republiky dvacátého století.
Milan Hrabal
