Ocelové jeskyně. Říká to někomu něco? Nebo Náhradníci s Bruce Willisem. Myšlenky, které dříve vypadaly směšné.
Nechci se pořád opakovat, ale nedá mi to nepřipomenout, že tohle mě napadlo už před rokem. Stále mi tane na mysli ono „fyzický kontakt bude trestným činem„. Protože do čeho jiného jsme poslední dobou tlačeni, než abychom seděli doma, nikam nechodili, nesportovali, nebavili se, nevzdělávali a nakonec zvolili jednotnou kandidátku…
To vše prokládáno zážitky, které nebýt uskutečněny na vlastní kůži, tak je při vyprávění považujeme za hodně hloupý výmysl.
Co mě zase zvedlo ze židle? Bodíky, odměny a vládní nařízení. V Albertu je od 17. března nová akce. Většinou mě tyhle „výhodné“ nabídky nechávají v klidu. Nožů, nádobí a termosek doma máme dost a dost. Ale LEGO, to je něco jiného. Jenže jenže. Vládní nařízení neumožňují prodávat hračky. Proto aby bylo možno si po nasbírání patřičného počtu nalepovacích bodíků vyzvednout vybranou stavebnici, je nutné vládní nařízení obejít tím, že si dopředu objednáte odměnu pomocí SMS nebo bezplatného hovoru. A pak si ji u kasy můžete vybrat. Úplně stejně, jako to bylo možné doteď, jen se vsunutým nesmyslem první třídy, aby bylo možno dostát kravinám, které pro nás v rámci naší ochrany kdosi vymýšlí. O kolik se můj pobyt u kasy prodlouží šaškováním s SMSkou?
Je to něco toho druhu jako zapáskované zboží. Naštěstí nemusím řešit nákup školních sešitů nebo psacích potřeb pro chudáky, co už rok dřepí doma a dávno zapomněli, jak vypadá vyučování. Já si jen chtěl koupit lepidlo. Na papír. Což nelze. Ve vedlejším regále si mohu vybrat několik druhů vteřinových lepidel, lepidla na kůži, plast, kov. Ale to na papír, to nesmím. V rámci vlastní bezpečnosti.
Jo, když jsme u těch marketů – dezinfekce, že… Od začátku je nám vtloukáno do hlav, že hygiena musí být, že je nutné mýt si ruce a používat nejrůznější zabíječe bakterií a virů. Četli jste někdy návod a varování na těch přípravcích? Raději to ani nedělejte. A nechci zobecňovat, ale tyhle „frkače“ chemie mají někde opravdu vtipné – abyste si do rukou vykydli přípravek, musí stisknout páku. Logické, že? Do toho prošumí článek, jak při pokusném testování na veřejných místech s obřím průtokem lidí nebyla na jakémkoli povrchu zaznamenána přítomnost viru. Byla to statistická chyba? Opakoval někdo ten pokus, aby se to vysvětlilo? Nebo se to prostě nehodí? Jak potom má člověk nepodlehnout konspiračním teoriím?
Protože ono je to tak s mnohými údaji. Jak dlouho je nám vtloukáno do hlav, že největším semeništěm nákazy jsou pracoviště? Procenta létala od cca 60 do 30 procent zjištěných případů. Spustíme tedy povinné testování, a ono odhalí necelá dvě procenta pozitivních (o spolehlivosti testů raději mluvit nebudeme, když některé studie tvrdí, že je to 44%). O tom, jak se čísla za tyto testy promítají do statistik, raději nepřemýšlet. Nicméně do toho šlapeme tvrdě. Testovat musí už firmy od 10 zaměstnanců, a nejlépe by bylo 2x týdně. Má to jen „malý“ háček. Ono to s tím testováním není úplně jednoduché. Proběhly mediální zmínky, že zaměstnavatelé posílají pracovníky „mimo“ podnik, což se prý nemá. No, nevím – mezi jmenovanými možnostmi je „Zaměstnavatel může odeslat své zaměstnance na testování do sítě stávajících odběrových center, odběrových míst a antigenních odběrových center. Aktuální seznam poskytovatelů provádějících antigenní testování je uveden na stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR, ale je možné využít i kterékoliv tam neuvedené poskytovatele, kteří tuto službu nabízejí. Zaměstnavatel může odeslat své zaměstnance k testování do ordinací dalších poskytovatelů zdravotních služeb provádějících testování v tzv. sekundární síti poskytovatelů zdravotních služeb, kteří antigenní testování provádí ve svých ordinacích – praktičtí lékaři, ambulantní specialisté, zubní lékaři, a další poskytovatelé provádějící testování.“
A pak je tu také možnost „Antigenní testování zaměstnanců ve firmě a u OSVČ může být dále prováděno i prostřednictvím samotestování.“ Ponechme stranou průkaznost takového testu, zmiňme jen to, že testy musí nakoupit firma a poskytnout je zaměstnancům. A „Zdravotní pojišťovny jedenkrát za měsíc na základě přehledu zaměstnanců či OSVČ proplatí firmám či OSVČ náklady spojené s pořízením testu v maximální hodnotě výše uvedené. tj. ve výši skutečně uplatněných nákladů, maximálně však 4 x 60 Kč za měsíc.“ Schválně se podívejte, kolik takový test reálně stojí.
