Rozhovor s Janem Uhrem, majitelem výběžkového knihkupectví Papírová loď, proběhl sice distančně, ale nakonec, díky-psovi, jsme se mohli s Janem i Michaelou – slečnou z varnsdorfské pobočky, vidět alespoň při focení knih a vánočních nákupech. Díky!
Co právě čtete?
Obvykle čtu několik knížek najednou a přeskakuji z jedné na druhou podle nálady nebo podle toho, jak mě která zaujme. Některé samozřejmě tímto sítem neprojdou a nedočtu je. Momentálně jsem nejvíc ponořený v novém románu Senzibil od Markéty Pilátové a také v jedné starší sbírce básní Ewalda Murrera. Běh na delší trať bude monumentální třísvazkový životopis Franze Kafky od Reinera Stacha, ten mi bude dělat společnost minimálně několik dalších týdnů.
Využívali výběžkoví čtenáři vaše okénka knihkupectví?
Využívali, měli jsme z toho velikou radost. Tržby nám samozřejmě v období uzavření prodejen i přes to výrazně spadly, ale právě to, že lidé objednávali a zastavovali se u okének, nás drželo nad vodou. Povzbuzení to bylo hlavně po psychické stránce, podpora zákazníků nás motivovala a hnala dál.
Vybral byste pár knih, které vás provázely / provází dobou covidovou? Já například nejsem schopná od začátku epidemie číst knihy, dávám přednost audioknihám, protože mám pocit, že z věčného online – vzdělávání a práce u počítače si moje oči potřebují odpočinout.
Naprosto rozumím, ta doba je hodně zvláštní a dopad nemají pouze ona konkrétní opatření, ale také drobnosti, které z nich vyplývají až posléze. Nastavit hlavu na jiný způsob uvažování, například v souvislosti s tím, že nemůžu jít kdykoliv se mi zachce kamkoliv budu chtít, je dost vyčerpávající.
Přesto nebo možná právě proto, jsem letos četl víc, než kdy jindy. Od jara to byly hlavně knihy současných českých autorek a autorů.Petr Borkovec, Veronika Bendová, Ema Labudová, Jakuba Katalpa a další. V nové poezii třeba Jonáš Zbořil, Kristina Láníková, z těch etablovanějších autorů už výše zmíněnýEwald Murrer. Dostal jsem se během posledních měsíců k několika jeho sbírkám a Zápisky pana Pinkeho určitě patří k tomu nejlepšímu, co jsem v moderní české poezii četl. Nesdílím ten často obecně přijímaný názor, že současná česká literatura toho nemá tolik co nabídnout. Myslím, že je tomu právě naopak.
Máte rád Vánoce a jak je letos, jakožto knihkupec vnímáte? Já mám stále pocit, že je říjen, že se zastavil čas a Vánoce bych nejraději zrušila, vánoční náladu tentokrát postrádám. Zřejmě je to tím, že jako hudebník už od září nezpívám koledy a nehraju Rybovku…
Vánoce rád mám. Máme malé děti, ty si tu změnu rytmu a všechno okolo Vánoc hodně užívají a je zábava to s nimi sdílet.
Musím ale říct, že naše prožívání Vánoc se během těch posledních tří let, kdy máme Papírovou loď, hodně proměnilo. Pro knihkupectví obecně je to nejdůležitější čas v roce a máme také nejvíc práce. Prosinec je jedna velká jízda a letos to platí dvojnásob. Hodně zákazníků čekalo, až budeme znovu otevření, což je pochopitelné. Vybrat knihu je vždy snazší, když ji můžete potěžkat a prolistovat. Teď už jen doufám, že zůstaneme otevření až do konce…
Doporučil byste tedy nějakou knihu s vánoční tématikou pro milovníky Vánoc nebo někomu, kdo se ještě na adventní čas nenaladil?
Místní ilustrátorka a moje dobrá kamarádka Tereza Richterovávydala loni krásnou knížku s názvem Na Štědrý den, ve které najdete 24 ilustrací na vánoční téma a k nim stejný počet mikropříběhů pro děti. Knížka vyšla v malém nákladu, ale v knihkupectví ještě pár posledních kousků máme. Rozhodně doporučuji.
Doporučil byste, prosím, knihy pod stromek, které by obdarovaly starší čtenáře – prarodiče, čtenáře o něco mladší například maminky a tatínky, dospívající a nakonec ty nejmenší knihomily.
Tady je asi těžké to zobecnit. Někdo rád čte drsné severské krimi, někdo odborné studie z historie, romantickou literaturu nebo kuchařky. Moc nefandím ani tomu rozlišování podle věku, ale vím, jak to myslíte, a rád zmíním pár konkrétních titulů. Je skvělé, kolik nových přírůstků máme v posledních měsících v místopisné literatuře. A myslím, že by mohli najít svoje čtenáře právě mezi „dospěláky“ všech věkových kategorií. Třeba nová kniha Marka Řeháčka Krajina skal: Toulání Lužickými horami slibuje parádní čtenářský zážitek stejně jako všechny ostatní jeho práce. Navíc jde o první díl z plánované trilogie
Dále publikace věnující se životu a dílu amatérského fotografa Josefa Lorenze, který působil víc jak před sto lety a zanechal po sobě spousty krásných fotek mimo jiné také z Českosaského Švýcarska.
Vyšel také nový sborník Mandava 2020 Kruhu přátel muzea Varnsdorf, který je letos výpravnější, plný barevných fotografií.
A neměl bych zapomenout na knihu Radka Andonova Z Lobendavy směr Praha!, popisující postup 2. polské armády přes Šluknovský výběžek na konci druhé světové války.
Pokud jde o mladší generace, upozornil bych rád na knihu Já, Finis libereckého autora Václava Dvořáka. Originální temné scifi pro čtenáře zhruba od deseti let (pokud se tedy rádi bojí), ale ten věk je opravdu orientační, protože já jsem se třeba také nemohl odtrhnout… A pro ty úplně nejmenší je toho spousta. Nejkrásnější dětské knihy vydávají nakladatelství Baobab, Verzone nebo třeba Meandr, máme opravdu velký výběr, stačí se jen zastavit.
