Konečně taky nová knížka básní z našeho regionu!
Zní ten výkřik podivně? Je opravdu důležité, že je „od nás“? Jen proto ji chceme číst, doporučovat? Básnická prvotina rumburské rodačky Jany Koderové Květy jinovatky si zaslouží pozornost především kvůli obsahu. Nazvat ji prvotinou trochu kulhá, protože jde o soubor básní zkušené autorky, píšící už léta, i když do šuplíku.
Básně z autorčiny tvorby za posledních 20 let vybral a do tří oddílů uspořádal Rostislav Křivánek.
Na oplátku z Křivánkovy bohaté fotografické tvorby vybírala ilustrace k jednotlivým básním autorka veršů. O tom všem strohá tiráž knihy mlčí.
Začtěte se do malé ukázky básní Jany Koderové ve vloženém pdf:
Ukázka ze sbírky Květy jinovatky
Pokud se vám, milí čtenáři, budou líbit, můžete si Květy jinovatky pořídit. A protože knížka není v centrální distribuci, uvádím místa, kde je k dostání: knihkupectví Papírová loď, cukrárna Venezia Rumburk a nebo Papírnictví a kosmetika Pavla Jiříkov.
O Janě Koderové ještě nedávno – kromě účastníků několika jejích autorských čtení a čtenářů Rumburských novin (strana 8) – téměř nikdo nevěděl. Na internetu se zatím o ní také mnoho nedočtete. Proto jsem ji požádal o „slovní selfie“. Tady je:
„Ke knihám jsem měla vztah od dětství. Nejdříve mi četla matka nebo starší sestra, jakmile jsem se to ve škole naučila, hltala jsem písmenka, jak hladový pes buřta. Pokud jsme měli za úkol naučit se básničku, vždycky jsem ji uměla jako první. Zůstalo mi to celý život. Na střední škole jsem se, díky svému profesorovi češtiny, zúčastňovala všech možných recitačních soutěží, které se naskytly. Přibližně v té době jsem začala i sama verše psát.
V dospělosti, když mě život začal trochu válcovat, stalo se pro mě psaní „psychoterapií“, která mi pomáhala překonat všechny těžkosti. Ale stále to bylo psaní“ do šuplíku“. No a na stará (trochu revmatická) kolena, po zvládnutí základů moderní technologie s názvem počítač, jsem na facebooku potkala pána, který, tam zveřejňoval fotky. Pokaždé jsem k nim napsala, jaké pocity ve mě vyvolávají. A jednou jsem pod jeho fotku našeho krásného koutu napsala vyznání tomuto kraji, který nesmírně miluji, Bylo to ve verších, jak jinak, a on mi asi po třech dnech napsal, že by rád poznal autora těch veršů. Špitla jsem, že jsem to já, a že se tím zabývám celý život. Tím pánem nebyl nikdo jiný než spisovatel, dramaturg a scénárista Rostislav Křivánek.
Slovo dalo slovo a já se mu svěřila, že mám podobných výtvorů plný počítač, a že mým snem je vydat jednou vlastní sbírku poezie. A protože se blížily 40. narozeniny mé dcery, chtěla jsem sbírku vydat jako dárek pro ni. Proto jsem nejprve nechala vytisknout jen 10 kusů pro rodinu a pár blízkých přátel. Až později jsem se náhodou v rumburském knihkupectví dověděla, že pokud si zařídím dotisk, zkusí mi sbírku prodávat. A to je celé.
Vlastně jsem dostatečně nezdůraznila úlohu Rosti Křivánka, díky kterému sbírka spatřila světlo světa. Nejen že mi k ní poskytl nádherné fotografie, ale po technické stránce celou sbírku připravil a zformátoval, takže byla rovnou připravená do tisku. A také se postaral o její prezentaci. Zval mě na svá adventní čtení, kde jsme sbírku poprvé představili veřejnosti.
Teprve teď je to všechno.“
Jana Koderová se narodila 6. února 1956 v Rumburku. Absolvovala tamní Střední zdravotní školu – obor dětská sestra. Postupně pracovala v nemocnici, jeslích a mateřské škole. V roce 1980 se přestěhovala do nedalekého Jiříkova, kde nejprve pracovala v Bytexu a po čase se vrátila ke své profesi jako zdravotnice ve Zvláštní škole Jiříkov. Od roku 1995 je v invalidním důchodu. Je matkou dvou dětí: dcery Jitky a syna Jana. Žije v Jiříkově u Rumburku. Dosud knižně nepublikovala.
Milan Hrabal
