Na předvánočním knižním trhu se v závěru roku 2020 objevila monografie „zapomenutého“ fotografa Josefa Lorenze, kterou vydala Děčínsko-podmokelská vlastivědná společnost.
Kniha podobného formátu, v jakém se za pár posledních let objevila řada publikací o dějinách měst a míst v regionu (namátkou Království, Mikulášovice, Rumburk, Jiříkov, Loreta). Na onom „sjednocení“ má určitě podíl grafické studio Jiřího Stejskala z Jiřetína pod Jedlovou. Pevná vazba, kvalitní papír i provedení, 216 stran.
Závěr 19. století přinesl spolu s technickými inovacemi vzestup amatérského fotografování, které již nebylo zdaleka jen výsadou vyšších vrstev. Příkladem je amatérský fotograf Josef Lorenz (1846–1914), který vytvořil stovky fotografických pohlednic krajiny a obcí na Děčínsku, Českokamenicku a v Českém Švýcarsku.
Josef Lorenz, původně domácí přadlák, později cestář ze Srbské Kamenice, se naučil fotografovat již v letech 1870 až 1871. Těžiště jeho tvorby však spadá až do konce 19. a počátku 20. století, kdy v roce 1897 získal od okresního hejtmanství v Děčíně koncesi pro fotografickou živnost. Ke svému stávajícímu cestářskému řemeslu si přivydělával o nedělích a svátcích fotografováním místní krajiny a sídel. Snímky pak většinou prodával jako fotografické pohlednice prostřednictvím hostinských, knihkupců nebo profesionálních průvodců turistů. Některé jeho negativy sloužily dokonce jako předlohy pro zahraniční světlotiskové pohlednice.
Kniha Petra Jozy přináší první ucelený přehled tvorby tohoto pozoruhodného amatérského fotografa. Díky precizně zpracovaným komentářům k Lorenzovým snímkům je zároveň unikátním svědectvím o mnohých, dnes již často zaniklých místech severních Čech. Je také připomenutím kultury a osudů českých Němců, kteří většinou upadli ve své ztracené domovině do zapomnění.
Titul vyšel díky finanční podpoře Česko-německého fondu budoucnosti.
Autor: Petr Joza (*1969), archivář a historik, zabývá se zejména regionální historií Děčínska a také dějinami fotografie.
Citovaný popis je vypovídající, takže už jen pár poznámek. Po obecném historickém úvodu následuje podrobná kapitola „Život a dílo“, mapující a vysvětlující okolnosti, které Josefa Lorenze k fotografii přivedly a částečně ho limitovaly v jeho tvorbě, ale také mu daly možnost zapsat se nesmazatelně do historie regionu. Od strany 28 pak následující tři části, jak jsou v anotaci zmíněny. Fotografie jsou rozděleny podle regionů, kterým Josef Lorenz věnoval pozornost. Nejzajímavější pro náš region je České Švýcarsko (strany 28 až 89), nejobsáhlejší Českokamenicko (90 až 189) a v podstatě jen pár fotografií patří do sekce Děčínsko (190 až 213).
V úvodu knihy je vysvětleno, proč je na fotografiích k vidění tak málo nejznámějších turistických atraktivit oněch oblastí. A také je vysvětleno, proč je přínos Josefa Lorenze do dnešních dnů v podstatě nedocenitelný. Ač nebyl dokumentaristou, zpravodajem, fotil s v podstatě technicky nekvalitním vybavením proti profesionálům – krajinářům zcela jinak: „Nevadilo mu, když při fotografování památky popředí snímku tvořil houf ušmudlaných dětí nebo žena s kočárkem„.
A tak při listování knihou vystupují mnohde místa již dávno neexistující či zcela změněná, na jejichž zobrazení odvedl fantastickou práci i autor monografie archivář Petr Joza. Pod snímky ulic, měst, domků jsou vypsána čísla popisná, jejich majitelé, krámky a řemesla, osudy továren a hospod.
Tuhle knihu nelze jinak než doporučit všem, kteří se v těchto místech někdy třeba jen ochomýtli, natož místňákům.
