Asi každý by mohl konstatovat, že jsou věci mezi nebem a zemí a různě nás míjí věci, šance a události, na které bychom málem ani nepomysleli.
Je to prostě tak. V životě každého se stanou věci, na něž by nikdy nepomyslel, stejně jako se nestanou věci, na něž myslí víc než často. Nejsem žádnou výjimkou, mám za sebou řadu událostí. O některých z nich doufám nikdy nepromluvím já ani ti, kterých se týkaly také. Některé se staly, tajit je nemá smysl, stejně jako nemá smysl se o nich dál šířit. A pak jsou záležitosti, nad nimiž žasnu stále a pořád, když mi přijdou na mysl (nebo se aktuálně dějí).
Jak se někomu jako já může stát, že prosedí spoustu času během dvou let na informačním středisku? S odporem k lidem, neznalostí jakéhokoli světového jazyka a panickou hrůzou z počítání peněz? Jak se přihodí, že od předstírání fotodokumentaristiky se člověk stane jediným přispěvatelem webu, když se mu zvedá žaludek při pomyšlení na psaní jakéhokoli textu? Že se stane vlastně jediným zaznamenávatelem basketu, volejbalu, házené nebo atletiky, když ví o sportech absolutní kulový, nikdy je nedělal a o sportovcích si roky myslel, že jsou magoři? Že se ze zarytého neznaboha stane přeborník na světecké sloupy, křížové cesty a židovské hřbitovy? Že se z pasivního účastníka akcí stane aktér? Ať už tím, že v kulturní památce vezme do ruky koště či sekeru, když do ní začne chodit jako do skorozaměstnání, nebo ho v nouzi nejvyšší mezi sebe vezmou profesionální herci, aby odchodil a odříkal divadelní představení?
Roky jsem navštěvoval nejrůznější výstavy betlémů, obdivoval vynalézavost a um jejich tvůrců, a každoročně s pokorou zíral na ten největší regionální, klášterní. A najednou stojím po boku místního betlémáře, v ruce svírám sto let staré figurky a mám radit s kompozicí betlémské krajiny… Učím se poznávat rozdíly v práci mnoho let mrtvých řezbářů, z nepřehledné změti pařezů tvořit smysluplný terén, komponovat mechy do louček a pastvin. Jasně, jsem jen takový nosič a podržtaška, protože na víc si troufat nemůžu a nesmím, ale i tak je to víc, než by mne kdy napadlo. Takže díky za tu šanci. Jsou prostě nabídky, které se neodmítají.
PS: Klášterní betlém v kostele sv. Vavřince u rumburské Lorety bude přístupný od úterý 8. prosince 2020. Tedy snad. Snad nám to PES zase nezarazí. Přijďte juknout, na znalé betlémáře čeká velké překvapení, tisková zpráva se připravuje tady ->
