Nakladatelství Paseka na konci letošního října (2020) vydalo knihu Ostrava industriální a moderní autora Martina Strakoše s fotografiemi Josefa Horázného a Martina Štěrby.
Podle zadní strany obálky jde o další titul ediční řady Velkých průvodců po architektuře, která už mapovala Prahu (moderní I-IV a na prahu moderny) a Brno (moderní I-II).
Anotace:
V polovině 19. století stála Ostrava na prahu netušených proměn. Potenciál maloměsta, ležícího na rozhraní Moravy a Slezska, však už byl skryt doslova pod povrchem. První průmyslové podniky sice vznikly na žilách černého zlata sto let předtím, ale teprve železniční propojení s Moravou a Vídní a vybudování železniční stanice ve Svinově roku 1845 znamenalo rozhodující impulz pro rozvoj regionu. Právě architektura je přímým svědkem tohoto dění. Ukazuje proměnu maloměstského měřítka ve velkoměstské, racionální přístup bohatnoucí metropole k urbanismu, nebývalý rozmach industriální architektury, formativní vliv firemní estetiky Rothschildových Vítkovických železáren na podobu města i meziválečnou proměnu Ostravy ve správní středisko kraje. Historií architektury v období let 1845–1949 vás provede na 170 hesel a více než 400 fotografií.
Určitě to znáte také. Jdete po městě, třeba i po tom, kde zrovna náhodou bydlíte, a padne vám do oka. Dům, komín, fasáda, hala… Co to bylo? Kdo tu bydlel? K čemu to sloužilo? Většinou se není kam obrátit, kde se poptat, něco kloudného se dozvědět. Ano, existují výjimky. Slavné vily (ostatně autor se na několika knihách této edice podílel), Industriální topografie… Jenže tohle je trochu jiné kafe. Jedno jediné město, poměrně úzce omezená doba, jednotlivé čtvrti – mapa se zakreslením jednotlivých objektů a pak už pel-mel významností, doprovázený perfektními černobílými fotografiemi.
Název, adresa, architekti a roky, případné přestavby a dostavby. Telegraficky hutný text. Divadla, obytné domy, administrativní budovy, školy, banky, hotely, kostely, továrny, mosty, a samozřejmě i těžní věže. A hlavně nepřeskočit úvod – nechce se až věřit, že tady kdysi panovala vesnická idyla a stálo malé městečko, které se mávnutím zázračných kolejnic změnilo v „černou Ostravu“. Ano, za rozmach regionu mohla železnice. Tehdy ještě spíše fiktivní Ostravsko se definitivně ocitlo uprostřed průmyslové éry. Do té doby provinční prostředí nevytvářelo podmínky pro významnější architektonické projevy. A vzápětí na Ostravsku vznikl pověstný tavící kotel rakouské a od roku 1867 rakousko-uherské monarchie. Kniha tak dokumentuje ambiciózní proměnu aglomerace, která asi u nás nemá obdoby.
Vázaná kniha v měkké vazbě poněkud netradičního formátu (15 x 25) má hned dvě látkové záložky a 240 stran. Dokážu si představit, jak s ní v ruce procházím ulicemi a hltám. Bohužel, Ostrava je pro mne víc než daleko, znám ji v podstatě jen díky Maryčce Magdonové. Jedinkrát v životě jsem lízl okrajové čtvrti při cestě do místní ZOO. Takže mohu jen závistivě konstatovat, že takový titul by si zasloužila mnohá a mnohá další města.
