Na sklonku roku vyšla útlá knížečka folkloristky Kamily Skopové Jak se co dělávalo… aneb O dovednostech našich dědů a babiček.
Záměrně jsem napsal knížečka, protože proti několika posledním svazkům, které mi prošly rukama, je tenhle titul v podstatě jednohubka. Do kapsy. 12×17 centimetrů, 100 stran. Jen má bohužel trochu smůlu. Vydána byla u příležitosti tradiční vánoční výstavy, pořádané vydavatelem v Betlémské kapli, která se ale neuskuteční. Součástí výstavy měla být řada činností, v knížce popisovaných:
Na hodnotě knihy to však nic neubírá.
Moderní doba nás zbavila manuální dřiny, ale zároveň jsme přišli o nespočet dovedností našich předků. Leckdo ještě doma opatruje ohmataný hmoždíř, v němž babička tloukla koření, dřevěný hříbek na látání punčoch, dědův starodávný hoblík a babku, na které naklepával kosu. Jak se s podobnými každodenními předměty zacházelo? Drobná, ale obsahově hutná kniha dále vysvětluje, co to byly tacle, herdule, mašnógl či hemzáky, a jak se v dřívějších dobách připravovala couračka, žahour či podplamenice. Nebo jak se pekl domácí chléb, jak se v hospodářství zpracovávalo mléko, len, ovčí vlna, husí peří, dřevo, rozličné proutí, a nebo jak se krmily husy. Vesměs jde o činnosti takřka zapomenuté, ale nikoli překonané. Naopak, k mnohým se snažíme s úctou vracet, nebo u nich alespoň hledat inspiraci.
Obklopeni tisícerými vymoženostmi technické revoluce občas zatoužíme po zcela prostých věcech, vytvořených nikoli důmyslnými technologiemi, ale pouze šikovnýma rukama. Tak, jak to uměli naši předkové, kteří si tyto dovednosti předávali po staletí z generace na generaci. Jak se dělával chléb, jak se zpracovávalo mléko, len a ovčí vlna, husí peří, dřevo a rozličné proutí další produkty v hospodářství připomíná autorka čtivou formou a své vyprávění provází mnoha ilustracemi. Dozvíme se tu, co je to například stoupa, trdlice, herdule, mašnógl nebo ocílka. Ale především to, že si naši dědové a prababičky uměli se vším poradit…
Z citovaných anotací je asi nejdůležitější slovo „vyprávění“. Nejde o žádnou encyklopedii nebo příručku. Jde o krátké texty-vzpomínky, o připomínku někdy zmizelého, někdy mizícího, výjimečně znovuzrozeného. Současné generaci asi bude většina připadat silně exotická, mně ale ještě otec vyprávěl o směně chlebů mezi staveními či o nošení másla na trh. A březová košťata jsem u babičky používal ještě já zcela běžně.
Takže ať už si chcete zavzpomínat nebo se poučit, vezměte knížečku do ruky a začtěte se, stojí to za to.
