Poezii brněnského básníka Martina Reinera čtu rád. Vlastně i prózu, i když přiznávám, že ty krátké řádky mám (obecně) raději.
A tak mi udělal radost, když mi poslal svou novou sbírku Magické číslo 9. Proč je pro něj číslo 9 magické jsem se neptal. Nejspíš proto, že je to jeho devátá sbírka – poslední s jednociferným pořadím. Pro mě právě teď proto, že si ji mohu číst.
Kolegové (a básníci zvlášť) by o sobě neměli psát recenze. Tak to neudělám. Stejně by mi zase fachmani přes literární kritiku vyčítali, že moc chválím a málo haním. Ale chci vám, čtenářům Výběžku sdělit, že ta knížka je, a taky vám dopřát alespoň malou ochutnávku. Třeba si pak o knížku napíšete do nakladatelství Aula.
Přikládám tedy pár stránek do galerie (nezapomeňte se podívat a začíst), i když to na obrazovce nebude jako z tištěné knížky. Možná mi vytknete, že jsem scany mohl lépe oříznout. Ale to by se vytratilo ono příjemné modré orámování vyčuhující obálky, které provází celou četbu Reinerovy sbírky.
Příjemné setkání s poezií přeje
Milan Hrabal
PS:
Martin Reiner ale zdaleka není jen básník. Pokud vás zajímá jeho mimořádně pozoruhodné a pestré curriculum vitae soukromé, profesní i umělecké, klikněte na jméno a nebo sem: http://www.martinreiner.cz/
