Snad už i největším optimistům musí v tuto chvíli docházet, že nějaké plánování a improvizované překládání termínů a hledání náhradních řešení byly a jsou jen a jen blamáží.
Co jsem psal minulý týden? Zrušeno, zrušeno, zrušeno, zakázáno, odloženo. Každý, kdo se o něco snažil, dočká se svého potrestání. A co se dá napsat teď? Bude jen a jen hůř. Sbírka zvadlejch růží, u nichž není jisto, zda se konat budou či ne. Nedokážu každou vteřinu kontrolovat, zda to či ono organizátoři už odpískali nebo se pokusí na poslední chvíli ještě něco uskutečnit.
Tudíž asi v podstatě nemá smysl o čemkoli psát. Sportovat se (zatím?) smí bez diváků, a i když by se našla obezlička: Účastní se pouze sportovci a nezbytné osoby zabezpečující organizační a technické zázemí včetně rozhodčích a osob zajišťujících zpravodajství v počtu nepřevyšujícím 130 osob v rámci vnitřního i vnějšího sportoviště. Mám-li ale zaujmout nějaké stanovisko a říkat věci po pravdě – seru na to. Vždyť je to úplně jedno. Nikoho nic nezajímá a každý máme svých problémů dost.
