Na pulty a do e-shopů dorazil nový titul jednoho z žánrů, do nichž jsem stále ještě schopen investovat. V ediční řadě Průvodce nakladatelství Academia vyšla kniha Jiřího Padevěta Krvavý podzim 1938.
Většinou si netroufnu o nějaké knize psát dříve, než ji přečtu (byť to mnohdy trvá dlouho, hodně dlouho). V tomto případě činím výjimku – ona se ta kniha vlastně ani moc souvisle číst nedá. Je to vskutku průvodce, publikace-dokument, na listování, prohlížení, občasné nahlížení. Necelou šestistovku stran totiž zabírají „seznamy“.
„V publikaci nejsou uvedeni příslušníci ozbrojených složek zemřelí ve sledovaném období v důsledku leteckých a dopravních nehod či úrazů, kromě střených zranění, a zemřelí v důsledku nemocí.“
Po velestručném jednostránkovém úvodu kraje naší republiky, Slovenska a na závěr území Podkarpatské Rusi. Na začátku každé sekce dobová mapa a pak místa, města, obce s datumovým seznamem. Heslovitě jmenované incidenty. S raněnými, mrtvými, odvlečenými, oloupenými. Vždy s odkazem, ze kterého pramene / pramenů údaj pochází. Prokládáno dobovými fotografiemi, snímky historických artefaktů, výstřižky z novin, portréty těch, o nichž se píše.
Tím se dostávám k tomu, že anotace není úplně ideální:
Průvodce zavede čtenáře na známá i méně známá místa spojená s útoky henleinovců a Freikorpsu na československé bezpečnostní složky i civilisty na podzim roku 1938. Stranou pozornosti autora nezůstala ani činnost polských diverzních jednotek a polské armády proti Těšínsku, Slovensku a Podkarpatské Rusi. Kniha nekončí obsazením odtrženého území, ale líčí i pokračující násilí, zaměřené zejména proti Židům, Čechům a německým antinacistům.
Podle ní jsem totiž čekal něco trochu jiného, než „telefonní seznam“. Nicméně i tak plní svůj účel. Najdeme tu incidenty známé i opomíjené, místa, o nichž jsme v životě neslyšeli, i důvěrně známá (Brtníky, Dolní Podluží, Chřibská, Jiřetín, Jiříkov, Krásná Lípa, Lesné, Rožany, Rumburk, Rybniště, Varnsdorf, Zadní Doubice, Zadní Jetřichovice). A hlavně si uvědomíme, že poslední dobou byla hojně říkáno „B“, a chybělo k němu předchozí „A“. Hodně publikací se věnovalo, věnuje a bude věnovat poválečným událostem, vyhnání Němců a s tím spojených incidentů. Ale tak nějak se „zapomínalo“ na to, proč. Co tomu předcházelo, že to nebylo náhle a jen tak. Že tu mnozí pořvávali Ein Volk, ein Reich, ein Führer, že mnozí čekali na „osvobození“ a mnozí si do svých spoluobčanů také rádi kopli. Seznamy mrtvých a raněných se nevzaly jen tak.
PS: Zatím se mi nepodařilo nikde najít solidní recenzi. Jen pár výkřiků, že publikace není úplná a že spoustu událostí opomíjí (neumím posoudit, nejsem historik a chodící encyklopedie). „Obraz tehdejší situace je tak v mnohém ohledu falešný. Řada údajů je opsána z knihy Jana Bendy, avšak v odkazech to vůbec přiznáno není!“
Těžko brát vážně argument, který je nejspíš nepravdivý – v použité literatuře minimálně na konci knihy je v citovaném příspěvku zmíněný autor uveden (Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939). Práce s odkazy je tu vůbec velmi důkladná, v rejstřících je dokonce 14stránkový přehled zdrojů užitých fotografií.
