Sobotní slavnosti se už nesly plně v duchu indiánství, což bylo téma letošních oslav. V deset hodin vyšel průvod Vinnetoua a Ribanny z Lužického náměstí, aby pak odstartoval celodenní zábavu v parku. Hudby bylo hodně, a tudíž se už muselo platit, u indiánských vstupů se odevzdávala padesátikoruna. Od pátku přibylo pár stánků, ale toalet bylo pořád stejně (fronty alespoň brzy odpoledne pozorovány nebyly). V zadní části parku vznikla improvizovaná ohrada, kde byla možná projížďka na koni či poníkovi. Hodně mladých si také nechalo udělat malbu na obličej, tam už fronty k vidění byly.
Lidí výrazně přibylo a na Michala Hrůzu se to v parku velmi živě hemžilo, před pódiem pak bylo opravdu těsno. Michal začal už o pět minut dříve a sekal hit za hitem, takže publikum se jevilo navýsost spokojené. Po hodině jeho zpěvu jsem si uvědomil, že vlastně všechny jeho známé písně podvědomě znám.
Kolem půl osmé začal Aleš Brichta, na něho se počet lidí ještě mírně navýšil. Výměnou konec programu obsadila Ewa Farna a k slyšení byla ještě v půl jedenácté pod Podhájím. Jinak během dopoledne a brzkého odpoledne se na pódiu střídalo divadlo, tanec a nejrůznější soutěže.
