Pokud nečtete zprávy na „ohnisku žhavých zpráv“ pozary.cz (což tedy mimochodem děláte velkou chybu) a přehlédli jste zmínku v Děčínském Deníku, možná ani nevíte, že ve Varnsdorfu někdy potkáváte zlaté medailisty – světové rekordmany, aniž to tušíte. Abyste tedy byli v obraze, požádal jsem jednoho z redaktorů zmíněného hasičského webu (čistě náhodou vlastního syna), který strávil na Světových policejních a hasičských hrách v severoirském Belfastu společně se závodícími „pár“ dnů, aby je vyzpovídal. Tři varnsdorfští profesionální hasiči – Josef Kroupa, Jan Šeps a Jan Hocko – vyrazili počátkem srpna na Světové policejní a hasičské hry v severoirském Belfastu. A sbírali medaile.
Josef Kroupa uspěl na začátku her v závodu horských kol a – až na jednoho – předčil svým výkonem všechny protivníky – na krk si tak za jásotu přihlížejících diváků pověsil stříbrnou medaili.
Další úspěch varnsdorfské výpravy na sebe nenechal dlouho čekat, Jan Hocko se dva dny po sobě účastnil zápasu a vzhledem k jeho vynikající kondici porazil ostatní. Jednou zlatou medaili získal v zápasu řecko-římském, druhou pak ve volném stylu.
Úspěch varnsdorfáků završila účast v týmovém závodu „Nejtvrdší hasič přežívá“, v Belfastu prezentovaná jako „Ultimate Fireifighter“. Josef Kroupa a Jan Šeps vzali do party Tomáše Zemana, hasiče z Prahy a Stanislava Kalvodu, fenomenálního atleta z Brna. A společně všechny protivníky rozdrtili.
Všichni varnsdorfští hasiči tak přiletěli zpět do republiky se zlatou medailí na krku a již přemýšlí, zda se jim příští rok podaří zafinancovat další cestu na hry – tentokrát do Los Angeles.
===
U kluků jsme se po návratu do České republiky zastavili a podrobně jsme je vyzpovídali. Jaké jsou jejich plány, jak probíhá příprava a kdo cestování financuje?
Jak dlouho už se věnuješ sportu, potažmo disciplíně TFA?
Josef Kroupa: Sportu se věnuji celý život, „nejtvrdšímu hasiči“ od doby co jsem u hasičů, takže už pěkných pár let. Samozřejmě taky jízda na kole a tak.
Na kolika světových hasičských (a policejních) hrách už jsi byl?
Začalo to v roce 2009 ve Vancouveru, tam jsme jeli společně s kolegy z Chomutova, pak vlastně každý rok, až na Sydney, kdy mi kvůli špatnému pasu uletělo letadlo. Takže v roce 2010 v Daegu – Jižní Korea, 2011 byly hry v New Yorku, 2012 zmíněné Sydney a letos v Belfastu. Takže čtyřikrát venku.
A úspěchy?
Pokud se soutěž „nejtvrdší hasič“ na hrách konala, vždycky jsem přivezl medaili. Z Kanady stříbro, Korea byla bronzová, v Americe byla týmová soutěž zrušená a teď v Belfastu konečně zlato v týmech, v jednotlivcích jsem byl čtvrtý. Další úspěchy pak v cyklistice.
Je nějaký viditelný rozdíl mezi domácí a venkovní soutěží?
V podstatě jen ten, že u nás se na těch „nejtěžších“ soutěžích běhá se zapnutým dýchacím přístrojem, což asi není úplně zdravý. Je to tím ztížený.
V zahraničí taky moc neholdují soutěžím „v kuse“…
To je pravda, na světové úrovni je to dělené, čtyři „minutové“ disciplíny během celého dne, u nás se to dělá většinou všechno v kuse.
A co je lepší?
Při celodenním soutěžení je těžký udržet se v závodní teplotě, člověk minutu maká, pak 45 minut čeká, další minuta, pak hodina… Je to náročnější, než když jdeš celý naráz, u nás je to spíš o výbušnosti.
Jak se na závody připravuješ?
Příprava začíná v prosinci, vyjedu na týden na běžky a běhám. V lednu, únoru pak zapojuju kolo, březen a duben pak už jenom kolo a běhání. Příprava na TFAčko pak začíná tak tři měsíce před soutěží, protože na kolo a tohle se trénuje jinak, liší se výbušnost, síla…
Kde se ti líbilo nejvíc?
Vancouver, soutěže, zázemí, který poskytli, organizace, příroda, v podstatě celej pobyt. Druhej nejlepší pak letošní Belfast, perfektně připravený, podpora celýho města, lidi tam tím žili. Nejhorší byl naopak New York, člověk se nedozvídal o přehazování soutěží, hodně toho zrušili. V Koreji jsem byl pro změnu součástí oficiální výpravy, tam jsem se nemusel o nic starat, zajímavá cesta, zajímavý lidi.
Jaké jsou plány do budoucna?
Chystám se za dva roky do Fairfaxu, tam budou zase hry společně s policisty, no a snad příští rok Los Angeles, na hasičský hry.
Jak to máte s podporou, financema?
Cestu si zařizujeme sami, tak od ledna, února. Samozřejmě letenky, ubytování… Podpora od HZS je různá, umožní třeba účastnit se soutěží u nás, půjčí auto a tak. Peněz je ale všude málo, když nás podpoří finančně, když to jde jinak, jsme rádi. Peníze si ale sháníme taky od sponzorů, podporuje nás třeba město Varnsdorf, ale i místní firmy jako ReTos, Big Shock!, Noprosu, RENOplastic, Teplárna Velveta… Je víc subjektů co dají menší částku. A samozřejmě by to nešlo bez podpory rodiny.
===
Honzo, a jak dlouho sportuješ ty, co TFA a úspěchy?
Jan Šeps: Sportu se věnuju celej život, nejtvrdšímu hasiči tak sedm let. Úspěchy… Tak záleží, jak se zadaří, nějaký byly, třeba letos v Belfastu, společně s Pepou, to první místo v týmech.
Kolikrát jsi byl na světových hasičských (a policejních) hrách?
Mám o jedno víc než Pepa, do Sydney jsem odletěl, takže pětkrát.
Jak vidíš rozdíly mezi soutěžením ve světě a u nás?
Tam je rozhodně víc rozhodčích a hlavně ten dejchák, jak říkal Pepa. U nás běžíš se zapnutým a pak máš vypálený trubky, dva tři dny chodíš a nemůžeš se nadechnout.
Další tvoje plány?
Záleží jak zdraví a prachy, tam toho moc nevymyslíš, nemáš – nejedeš, ale určitě Los Angeles.
Cestujete s kolama, jsou problémy s transportem?
Venku žádný. V Čechách strašný. U nás si nevážej lidí, nevážej si věcí. Upadne, nakopne, čau, hotovo; nepoloží, hodí… V Londyné jsme se potkali se svejma kolama, bedny krásný, celý. V Praze to vyjede, roztrhaný, zničený. Lidi nemaj vůbec úctu k tomu co dělaj, jsou otrávený, hnusný. Přijedeš ven a tam se smějou, chtěj ti pomoct… Je to prostě rozdíl, vidíš to tady, vidíš to venku, tam to jde, tady to nejde, je to prostě rozdíl.
===
Druhej Honzo, tys byl na hrách poprvé, líbilo?
Jan Hocko: Líbilo, výborná organizace, fakt moc pěkný.
Na rozdíl od kluků jsi zápasník, jak dlouho se připravuješ?
Celej život. Ale před hrama určitě byla příprava zesílená.
Co úroveň zápasníků na světové úrovni?
V zápase byla úroveň hodně vysoká, bylo to dost náročný.
A celkově spokojenost, i s bydlením (hostel, pozn. red.)?
Ale jo, 100% spokojenost, i s ubytováním. První den byl náročnější, ale pak už bez problémů Velkolepý zahájení, počasí bylo krásný, závodiště nebyly daleko. Jediný, co trošku vázlo, bylo on-line zveřejňování výsledků, ale jinak fakt všechno ok.
Tak hodně štěstí v Los Angeles!
Rozhovor a foto: -miw-
