V kostele Nanebevzetí Panny Marie v Doubici se v neděli 5. července 2020 odehrál příběh, úzce spjatý s kapucínským klášterem v Rumburku, s akcí K – vyklizením klášterů, s česko-německým pohraničím v polovině minulého století.
A stejně jako v jiných církevních prostorách, jakými jsou například pražský kostel Panny Marie Sněžné, nebo starokatolický kostel Proměnění páně ve Varnsdorfu, se divadelní představení sžilo s doubickými lavicemi, zdmi, lidmi. Vstřebalo do sebe místní vzduch a rozehrálo původní hru inspirovanou zdejším krajem – během hodiny se odehrál příběh, jako by však patřil přímo sem.
Témata bezpráví a bezmoci, nevykřičené křivdy natlačené totalitami za zdi a mlčení, či otázka kolektivní viny jsou natolik nadčasová, že s citlivou adaptací každého nového prostoru mohou vyznít podobně, autenticky a silně jako v kostele sv. Vavřince v rumburské Loretě.
Doubický kostel přijal Půlnoc v pohraničí autorky a za ty roky už skoro „pohraniční“ režisérky Hany Strejčkové velmi vřele, vlastně si ji na tu danou chvíli až přivlastnil. Vnímavé publikum rezonovalo s postavami, se skupinou umělců, s celkovým pojetím. Průběžné slzy, chápavé pozorování, napětí v očích, dlouhý aplaus, hluboký zážitek. A opět se v jednom kostele sešli Češi, Němci, domácí a přespolní, kněz, výletníci i pan starosta.
Toto představení má nejspíš dar spojovat a propojovat, zvenku i zevnitř souboru. V Doubici se poprvé objevily alternace, v roli sudetského Němce se představil Libor Ulovec, mimochodem Antona sehrál bravurně, a mladičkého zlodějíčka Vránu dočasně převzal Aleš Surma.
Další uvedení Půlnoci se odehraje v kostele sv. Barbory ve Všekarech na Plzeňsku dne 28.7.2020 ve 20.30 … a prý v něm krom obvodového zdiva nezůstalo nic…
