V roce 2019 vydalo nakladatelství Paseka velkolepou (a velkou) knihu s názvem Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka.
Oficiální anotace vypadá takto:
Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po husitské tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již čtvrt století. Čtenář dostává do rukou druhou nejrozsáhlejší práci o Žižkovi, navazující na téměř devadesát let staré monumentální dílo Josefa Pekaře, jehož výsledky s využitím nejnovějších badatelských poznatků doplňuje, koriguje i překonává.
Velká Žižkova biografie z dílny respektovaného znalce husitské doby představuje nepřemoženého hejtmana v netradičním světle. Příběh nejslavnějšího českého vojevůdce se odehrává na pozadí barvitého dějinného panoramatu, jež pomáhá porozumět Žižkovu vnitřnímu světu a motivaci jeho činů. Husitský válečník vystupuje na stránkách knihy jako polní velitel, jehož fenomenální úspěchy vyrůstají nejen z geniálního strategického uvažování a jedinečné schopnosti zvolit překvapivá řešení, ale i z oddanosti jeho bojovníků a nesporného charismatu, které mu nemohou upřít ani jeho nepřátelé. Sám sebe přitom vnímá jako hluboce věřícího bojovníka, naplňujícího boží vůli vždy a všude. Již v průběhu svého života se stává ikonou stoupenců husitského programu a zároveň objektem nenávisti svých protivníků.
„Je to skvělé dílo přemosťující všechny dosavadní nábožensko-ideologické, a proto nehistorické spory o Žižku. Myslím, že většina historiků husitství by přes všechny vzájemné odlišnosti vzdala knize Petra Čorneje poctu.“
— Otakar A. Funda
„Jedná se o dílo mimořádně vysokého odborného standardu. Naše dějepisectví se v něm konečně dočkalo velké Žižkovy biografie, která je moderní, odborně dokonale fundovaná a zároveň čtenářsky velice vstřícná i vůči laickým zájemcům z řad široké veřejnosti.“
— Jaroslav Boubín
„Jestliže se úkolu zpracovat moderní Žižkův životopis ujal Petr Čornej, pak nemohl být vybrán autor povolanější.“
— Zdeněk Vybíral
Kniha je to famózní po mnoha stránkách. A mnoha stranách (je jich takřka 900). I když já osobně si tohle až tak úplně nevychutnal, protože tenhle titul je můj první elektronický. Alespoň jsem nemusel mít těžkou hlavu (a batoh) na cestách a klidně se mohl nořit do historie třeba i ve vlaku.
Mám neskonalý obdiv k lidem, kteří jsou schopni takovéto knihy tvořit. Kolik času, dokumentů, archivů, pramenů, znalostí muselo být třeba, kolik úsilí stálo napsat něco tak rozsáhlého, co má hlavu a patu. I když ze všeho nakonec vyplývá, že se o Janu Žižkovi ví méně než málo.
Kniha jasně a srozumitelně (až tedy sem tam na nějaké malé odborné výjimky) podává obraz doby, událostí, souvztažností, bez nichž by bylo víc než obtížné pochopit, co a proč vlastně. Snaží se o nezaujatý postoj, který dává každému možnost si vybrat úhel pohledu, který je na základě (mnohdy sporých) pramenů možný. Ano, Jan Žižka není jen kladnou postavou: Otevřeně jsou zde probrány i rozporuplné činy hlavního hrdiny knihy, ale i osob z opačného tábora. Možná vůbec nebyl kladnou postavou, jak se nám jednu éru snažili vtloukat do hlav v rámci vzdělávání. Žádný demokrat, žádný proletář. Lapka, náboženský fanatik, vrah. Geniální stratég, který vyhrával řadu bitev tím, že šikovně unikl a s celým vojskem unikl. Stařec s neznámou minulostí, který možná vůbec nebyl slepý.
Michal Bystrov (REFLEX): Náš přední odborník na husitství nabízí čtenářsky přitažlivý, a přitom vysoce fundovaný – a hlavně úplně nový – pohled na tisíckrát zneužitou postavu legendárního českého vojevůdce. (…) Když Petr Čornej ze střípků dosavadních vědomostí o této éře rekonstruuje dobu mládí a zrání trocnovského zemana, nezastírá, že informací je žalostně málo. Přesto se mu daří i z kusých údajů vymodelovat plastický portrét nižšího šlechtice z jihočeského dvorce, jenž se – poté, co se ukázal jako špatný hospodář – poměrně dost dlouho pohyboval na hraně zákona a často i mimo něj.
Člověk si to uvědomuje těžko, ale muž, jehož 60 let předchozího života je zahaleno v mlhách (spousta údajů o něm je značně pozdního data a tudíž nejspíš jen legendou – ať už oslavující, nebo dehonestující), vedl svou oslnivou kariéru všeho všudy něco přes pět let. Vozová hradba není jeho vynález, jen ji dokázal šikovně využívat. Popisy jím svedených bitev jsou většinou opisy zcela jiných událostí, nebo dokonce vykradené vojenské učebnice, takže se málokdy ví, jak to vlastně bylo. Pro teologické neshody bez rozpaků opustil Tábor a působil ve východních Čechách. Bojoval s Prahou, která mu na počátku kariéry byla oporou. Mnohá tažení, vojevůdci připisovaná, se zřejmě nikdy neuskutečnila. Měl sourozence (minimálně bratr a sestra), měl 2 manželky a (minimálně) jednu dceru. Je postavou víc než kontroverzní – kališnická tradice jej vnímala jako Božího rytíře, jemuž sám Kristus za jeho zásluhy svěřil klíče od nebeských bran, pro katolickou stranu byl ztělesněním pekelných sil, heretikem, jehož slepota byla výrazem duchovní zaslepenosti. Je vlastně paradoxní, nazíráno dnešníma očima, jak „malicherná“ příčina jeho působení a řádění byla, a jak se jeho postava měnila podle doby. To všechno kniha zachycuje a vysvětluje.
Autor knihy se však vydává hlouběji pod povrch prostých formulací sepsaných dávnými písaři, kterých zdaleka není tolik, kolik by si badatel přál, a nadto si nezřídka protiřečí, a předkládá čtenáři otázky, jejichž zodpovězení není zdaleka tak jasné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Že u řady bitev není jasné, kde přesně k nim vlastně došlo, snad čtenáře ani tolik nepřekvapí, často ale není jisté ani přesné datum mnoha bitev, u některých střetů, kdy měl husitské síly vést sám Žižka, není jeho účast v dané bitvě zdaleka jistá, a jsou i případy, kdy si s odstupem šesti staletí nemůžeme být jisti ani záměrem, jaký daná bitva nebo dané tažení vlastně sledovalo. Ačkoliv by čtenář očekával, že pro posledních pět let Žižkova života máme jeho osudy podrobně zmapované, zejí i během husitských válek v našem dosavadním poznání nemalé, někdy i několikaměsíční mezery.
Na předním místě je nutné uvést teologické spory, které vedli husité s katolíky i jednotlivé husitské odnože mezi sebou. Ačkoliv má velmi hrubou představu o jejich podstatě z hodin dějepisu snad úplně každý, věroučné rozdíly byly často natolik subtilní a pro dnešního (i věřícího) člověka nepochopitelné, že by si jejich důkladnější rozbor zasloužil minimálně stejně rozsáhlou knihu, jako je celý nejnovější Žižkův životopis. Obecné představy zakotvené v povědomí veřejnosti se Čornej pokusil vysvětlit detailněji, jak ale sám s nadhledem celé knize vlastním poznamenal, „čtenář, který tento (notně zjednodušený) výklad opravdu pochopil, si zaslouží obdiv“.
V textu knihy je umístěno i několik obecných apelů a postřehů, zdaleka se netýkajících jen husitství:
Nic však nedevalvuje historickou vědu (kromě jejího podřizování politickým zájmům) tolik jako černobílé interpretace a snahy omlouvat nepohodlné skutečnosti za každou cenu.
Každá událost je jedinečná, neopakovatelná a nedá se zrušit, byť se o to cenzoři a ideologové pořád všemožně snaží.
Už bychom jednou měli dospět a smířit se s tím, že dějiny jsou jedinečné i neopakovatelné a snaha změnit je či retušovat působí směšně.
A nebojte se, skoro 200 stran zabírají přílohy, takže čtení není nakonec tak dlouhé.
