Slunce, vedro, bouřku i déšť si užili účastníci technopárty v Kunraticích. Sotva dva tisíce lidí dorazilo na louky pod Hrazeným,. Malá účast byla zapříčiněna jakousi blíže nespecifikovanou neshodou mezi organizátory; druhá partička totiž hrála v západních Čechách, v Mašťově.
Ti kteří dorazili k nám byli ale spokojení, opálení a unavení, přesto už v neděli odpoledne většina odjíždí, protože — představte si!! — většinou pracují.
Policisté, kteří byli na místě po celou dobu akce přítomní si pochvalovali téměř vzornou spolupráci zejnména řidičů, kteří před tím než vyjeli hlásili se ke zkoušce přítomnosti alkoholu v organismu.
Výjimky, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, měly ovšem smůlu.
Místní v Kunraticích, ale i v okolních obcích, si tentokrát nijak výrazně nestěžovali na hluk.
Starostka Šluknova Eva Džumanová nám řekla, že vlastně největší zátěž byla s nezbytnou administrací téhle operace.
===
A po panu řediteli si s dovolením ještě vezmu slovo já (IŠ). Zaskakujíc za nepřítomného -miwa- jsem se byl v Kunraticích taky podívat, takže bych doplnil něco málo poznámek z laického hlediska. Vidíc takovou akci prvně, konstatuji v pátek:
Kunratice, 2. srpna 2013, kolem 20:00. Dělá to na mě dojem, že jde zatím spíš o desítky přítomných. Auta mají SPZ Ústeckého, Libereckého, Středočeského kraje a Prahy, zcela výjimečně jde o Němce. Připravené obří parkoviště zeje prázdnotou. Postaveny jsou 4 stage, hrají zatím jen dvě a poslouchající u nich by se dali spočítat na prstech obou rukou. Všude zatím absolutně čisto. Několik stánků s občerstvením, TOI-TOIky u lesa. Cestou zpět potkávám směrem od Šluknova hloučky pěších a celou řadu aut, která podle vzhledu svých karosérií i posádek míří tam, odkud já odjíždím.
Po všech sobotních akcích se jedu opět na skok podívat:
3. srpna 2013, opět kolem 20:00. Aut přibylo, ale pořád žádná sláva. Vidím tu Italy, Rakušany, něco aut z Moravy – ale opravdu jen sporadicky. Zato přibylo odpadků, v trávě se povalují kelímky, PETky, vajgly. Stage jedou všechny, je jich možná dvakrát tolik, co včera. Občas stojí do 10ti metrů od sebe a některé z nich jsou vysloveně rodinné – postávají či polehávají u nich jeden dva člověci. K mému překvapení potkávám i lidi ve zjevně důchodovém věku, ale ti jsou tady nejspíš na obhlídce, „jak je to hrozné!“ A taky občas celé rodiny. Všude spousty psů, většina lidí posedává či sportuje, než aby měla hlavu strčenou v bednách. Stejně tak z mého pohledu převažují ti, kteří popíjejí nealko, i když pivo teče proudem a sem tam je vidět flaška tvrdého. Prostě klid a pohoda…
