Celý život chtěl být právníkem, ale když už přišlo na lámání chleba, rozhodl se pro VŠE v Praze, a ihned po získání titulu začal cestovat po světě. Nejdéle pobýval v Kanadě, odkud se ale nakonec vrátil na sever Čech do rodného Šluknovského výběžku, kde v současné době řídí Wellness hotel Lužan a Resort Dymník.
Lukáš Bernas, jeden z nejmladších podnikatelů ve výběžku, spolu se svým otcem Mirko Bernasem zajišťuje stovkám turistů zázemí ve svých hotelech, a nejen sportovcům, sportovní vyžití na prvním fotbalgolfovém hřišti v České Republice.
Bylo od začátku jasné, že se tvoje pracovní kariéra stočí k rodinnému podniku?
Více méně se s tím vždy počítalo, ale do ničeho mě nikdo netlačil. Sám jsem to tak cítil. Já jsem si zamiloval cestování, to mě bavilo, ale slíbil jsem rodině, že po roce v Kanadě nastoupím do Lužanu na pozici marketéra. Ale nakonec kvůli nečekaným personálním změnám, kdy nám odešel provozní Lužanu, jsem všechno musel trošku urychlit a tak se ze mě stal najednou provozní Lužanu.
V současné době tedy vedeš jak hotel Lužan, tak i Resort Dymník?
Ano i ne. Musím říct, že na to nejsem sám, spolu se mnou na tom pracují moji kolegové, kteří odvádí skvělou práci, ať už jsou to dlouholetí kolegové, a nebo nově nastoupení a já se v některých případech snažím spíš jen dozorovat nebo pomáhat. Máme to prostě rozdělené, tak jak to má být.
Jaké to je podnikat ve výběžku? Jsi spokojený s tím, jak to všechno funguje?
Upřímně řečeno, je to docela náročné. Moje práce je velmi flexibilní, každý den se děje něco nového a nečekaného. Ale na druhou stranu, já mám od začátku nějakou vizi, a už tři roky se snažím jí dostát, ale každý den se utvrzuji v tom, že úspěch nebo neúspěch každé práce je především o lidech, se kterými spolupracuješ.
Myslíš, že máš ten správný “čuch” na lidi?
Myslím, že lepší než táta. (Smích)
Jaké to je, pracovat se svým tátou?
Upřímně? (Smích) Občas dost náročné, má velké požadavky a má nějakou představu, která není vždy shodná s tou mou. Navíc je sice vizionář, ale starat se pak o to, to ne, to musí jiní. Často není úplně spokojený s výsledkem, ale na druhou stranu mi stále říká, že je na mě pyšný (smích). Myslím, že to docela zvládáme, nic jiného nám ani nezbývá.
A jak se ti plní tvoje vize? Jsi spokojený s fungováním restaurace Lužanu?
Teď mám radost. V současné době mám v restauraci excelentní tým, výborné kuchaře i obsluhu. Díky novým kuchařům jsme teď měnili jídelní lístek, a doufám, že budeme moci i ve speciálních nabídkách připravit maso z našeho statku, nedaleko Rumburku.
Je restaurace Lužan vhodná spíš pro zákazníky, kteří se chtějí rychle najíst, anebo pro někoho kdo si chce jídlo užít a vychutnat?
Snažím se, aby byla vhodná pro všechny. Do teď jsme trochu bojovali s rychlou přípravou, ale i v tom se lepšíme. Celkově je ale restaurace, i díky interiéru, který se, myslím si, tátovi opravdu povedl, spíše pro lidi, kteří si chtějí přijít na delší oběd, nebo večeři.
Je pravda, že interiér je dost specifický, kam si ho máme zařadit?
Fresky, které můžete vidět na stropě, jsou kopie fresek z Mykenéského paláce, které maloval akademický malíř z Brna, strávil na tom opravdu velkou spoustu času. Zbytek interiéru je už laděný do stylu rozbouraného paláce.
A co samotný hotel, který je ve stejné budově jako restaurace, jak tomu se mu daří?
Hotel byl částečně rekonstruován na začátku minulého roku, včetně wellness, které zatím využívají jen hoteloví hosté, což mě mrzí. Wellness je otevřen i veřejnosti, což asi málokdo ví. Hotelu se jinak daří dobře, i když uvidíme, jaké následky bude mít korona krize, která zasáhla všechny v oboru.
Co v rámci wellnessu nabízíte? Na co by se mohli lidé těšit?
Je toho opravdu veliká spousta – masáže, hydromasážní vany, zábaly, sauna anebo solária.
Součástí Lužanu na náměstí v Rumburku je také Lužánek, kde jsme ale teď zaznamenali změny a reorganizaci. Je to tak?
Ano, v Lužánku se udály nejen personální změny, ale zároveň se z cukrárny Lužánek stala Cukrárna & Bagetérie Lužan. Mě osobně nabídka nových jídel moc chutná. Je to pro lidi, kteří chtějí něco fresh a dobrého, a přesně takové bagety u nás teď připravujeme. Ale samozřejmě v menu najdete i grilované kuře. (Smích)
Resort Dymník, celkem nové pojmenování – co si pod tím má čtenář představit?
Resort Dymník se vlastně skládá z několika zařízení. Z restaurace, která uspokojí hlavně strávníky, kteří mají chuť na klasickou českou kuchyni. Součástí restaurace je tedy i společenský sál, který je až pro 200 lidí. V něm se pořádají plesy, svatby, nebo jiné společenské události. Nad restaurací je penzion, který se teď také částečně zrekonstruoval. Dále samozřejmě fotbalgolf, a teď nově také hotel, který nabízí turistům bydlení v nových apartmánech, které jsme otevřeli těsně před krizí.
Fotbalgolfové hřiště je jedno z prvních v České Republice?
Fotbalgolfové hřiště na Dymníku bylo úplně první v republice, a stále je největší, dokonce jedno z největších na světě. Podle mě je i jedno z nejkrásnějších, a to jsem jich viděl velikou spoustu. Podle mě mu konkuruje maximálně jedno, a to v rakouských Alpách, ten výhled tam byl neuvěřitelný.
Když se člověk rozhodne, že pojede na Dymník, a není to ani kvůli rozhledně, restauraci a nebo fotbalgolfu, jede tam proč?
Důležitou součástí celého resortu je určitě strom života vytvořený z dvaadvaceti žulových kamenů. Je to místo, které působí na návštěvníky svou energií, a je na každém, kdo a jak jí využije, nebo ucítí. Je to jedno z hojně využívaných míst ve výběžku, kde si páry říkají své „ano“ na celý život.
Na tebe to taky působí magicky?
Těžko říct, už jsem tam dlouho nebyl, není čas. Takže místo relaxace, spíš neustále přemýšlím nad tím, jestli je všechno tak, jak má. Ale samozřejmě to místo mám moc rád, je tam jeden kámen, který vybočuje z celého toho stromu a říká se mu Poutník – ten mám nejraději.
foto: Jiří Tvaroh, Tomáš Mach, Petr Tyll, Jakub Trmal
