Varnsdorfský basketbal rozdává radost a zážitky již více než sedmdesát let. Za tu dobu prošla klubem celá řada vynikajících lidí a skvělých kamarádů.
Chtěli bychom Vám v následujících měsících přiblížit některé hráče, trenéry, rozhodčí, prostě ty, kteří se léta pohybují či pohybovali v basketbalovém prostředí našeho města, a kteří se podílejí nebo podíleli na dobrém jméně varnsdorfského basketbalu.
Jako první osobnost jsem si vybral jednu z opor současného týmu mužů. Tou oporou není nikdo jiný než Vojta Lehroch, „TOP“ skórer nejen uplynulé sezóny Severočeské ligy.
Ahoj Vojto, nemohu se nezeptat na tvé začátky. Kdo tě přivedl k basketu a kde jsi s nim začínal?
Pamatuju si dobře, jako by to bylo včera. Byl jsem ve druhé třídě, bylo mi 7 let, když k nám do třídy přišly dvě trenérky basketbalu, Bára Michalinová a Zdena Kubíková. Obě trénují dodnes. Ty mě tenkrát přivedly k basketbalu. S basketbalem jsem začal samozřejmě ve Varnsdorfu a své první tréninky jsem měl v tělocvičně pod náměstím – v „Sokolovně“.
Co se ti na našem sportu vlastně líbí?
Basketbal je především rychlý týmový sport. Tak nějak bych to jednoduše definoval. Líbí se mi, jak je basketbal rychlý a plný zvratů, koš za košem, nečeká se na jeden nebo dva góly, ale pořád se na palubovce něco děje. Také je zapotřebí dost přemýšlet, neběhá se pouze „zmateně“ za míčem sem a tam (i když to tak určitě někdy vypadá :).
Ano, musím souhlasit, že někdy to v našem podání na hřišti vypadá opravdu zmateně (smích a pláč). Máš nějaké basketbalové vzory?
Kdo mě aspoň trochu zná, tak ví. Kobe Bryant byl už od malička můj jediný basketbalový vzor. Proto mě dost zasáhlo jeho tragické úmrtí letos v lednu. Vždycky jsem se s ním chtěl setkat, vyfotit, nebo aspoň jen někde vidět. Bohužel tenhle sen se mi už nesplní.
Kobe byl a měl by být vzorem nejen pro mladé basketbalisty. Vojto, když už si letmo nakousl cestování, co nějaké zkušenosti z jiných klubů? Máš nějaké?
Ano, tři roky jsem jezdil do Liberce, kde jsem trénoval a hrál s extraligovým týmem U16. Během těch tří let jsem navštívil mezinárodní turnaj na Slovensku a v Litvě. To je jediná zkušenost z jiného týmu. Upřímně mě to vždycky táhlo zpět do Varnsdorfu, kde se mi hrálo a hraje lépe než kdekoliv jinde. Proto jsem většinou upřednostnil utkání za Varnsdorf než za liberecké Kondory.
V uplynulé sezóně Severočeské ligy se ti nadmíru dařilo, cítil jsi vzestup formy?
Ve druhé fázi letošního ročníku se mi začalo velmi dařit, dvakrát z pěti utkání jsem nastřílel přes 40 bodů, takže ano cítil jsem vzestup formy. O to víc mě mrzelo, že už jsme letošní sezónu kvůli Coronaviru nedohráli. Cítil jsem, že jsme se s týmem konečně všichni zase sehráli, a že se začalo dařit celkově, ne jen mě. Doufám, že si svou formu přenesu do další sezóny.
Ano, to jistě doufáme nejen my v týmu, ale také naši fanoušci. Když už je řeč o týmu, s kým se ti na hřišti nejlépe spolupracuje a s kým nejlépe spolupracovalo v uplynulých sezónách?
V uplynulých sezónách se mi nejlépe hrálo s Petrem Bubnem, který už myslím dvě sezóny nehraje. Vždycky mi přišlo, že o sobě na hřišti víme, kdo kam poběží, co chce zahrát a tak dále.
V současném týmu to bude zřejmě Kuba Schilling, se kterým jsem se už za ta léta dobře sehrál. Každý víme, co od toho druhého očekávat (alespoň si to myslím :D). Ale celkově se mi teď dobře hraje se staršími spoluhráči, protože už spolu nějaký ten rok hrajeme. S mladšími spoluhráči k sobě ještě hledáme cestu.
Týmová chemie chce čas. A i cesta je někdy cíl. Skvělou chemii jsme měli v týmu v sezóně 2012/2013. Tu jsi s námi zažil. Prvenství v Severočeské lize jsme měli nadosah. Jaké byly tvé dojmy a pocity z nebývalé podpory fanoušků, o které se tenkrát psalo i v celostátních médiích?
Tak tohle byla určitě má zatím nejlepší sezóna v kariéře. Ani ne tak kvůli mým výkonům (bylo mi teprve 18 let), ale kvůli celé té atmosféře, která nás provázela nejen v play-off, ale v celé sezóně. Samotné play-off bylo neskutečné, nejdřív bitva v derby se Slunetou z Ústí nad Labem, a pak také samotné, pro nás smolné, finále s Litomeřicemi.
Ano, to byl jistě sportovní zážitek pro mnohé basketbalové příznivce, ale také pro spoustu varnsdorfských diváků a divaček. Mrzelo tě hodně, že se postup nakonec nevydařil?
Víc než postup mě určitě mrzí to, že jsme finále nevyhráli, protože jsme na to tenkrát určitě měli.
Nezbývá něž souhlasit. A určitě bychom to někdy rádi zopakovali. Cestou by mohl být fyzický, rychlý a „běhavý“ basketbal. K tomu je třeba kondice, co ty, udržuješ, nebo připravuješ se nejak individuálně, řekněme nad rámec běžných tréninků?
Snažím se posilovat a cvičit, ale během sezóny se mi to úplně časově nedaří. Mimo sezónu to je lepší. Přes léto se určitě více individuálně připravuju na další sezónu.
Jak ses připravoval nebo udržoval za současné situace v karanténě?
V práci mám naštěstí možnost si zacvičit. Máme tu dost posilovacích pomůcek, takže se takto snažím zůstat ve formě. Občas si jdu i zaběhat, ale upřímně, to mě úplně nebaví. Mám tu blízko i venkovní hřiště na basket, ale za celou karanténu jsem si byl zaházet pouze jednou.
Snad to nelehké období brzy skončí a budeme se moci vrátit k řekněme běžnému tréninkovému procesu. Ke konci sezóny jsi nastoupil jako asistent k družstvu kadetů U17. Jaké máš z tohoto, byť zatím krátkého působení, dojmy?
Bohužel to působení bylo zatím opravdu krátké. S týmem jsem absolvoval přes měsíc tréninků a byl na čtyřech zápasech. Z týmu jsem nadšený, už delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou trénování nějakého družstva, ale vždycky jsem chtěl už nějaký starší tým. Proto když se naskytla příležitost připojit se k Martinovi Smrčkovi, příliš jsem neváhal. Těším se na příští sezónu, jak nám to spolu s klukama půjde. Určitě je to pro mě výzva, na kterou se ale těším.
Kluci z týmu se jistě také těší. Změna je vždycky trochu výzva.
Pomalu se blížíme k závěru našeho rozhovoru. Slunce už se totiž sklání za obzor a začíná tu být trochu zima. Dovol ještě dvě otázky. Jaké jsou tvé plány pro příští sezónu či sezóny?
Úspěšně absolvovat svou první sezónu jako trenér u kluků U17. Tím úspěchem nemyslím vyhrát naší soutěž (což by bylo samozřejmě super), ale myslím tím, abychom si s klukama sedli, aby mě jako nového trenéra v pohodě přijali, abychom hráli skvěle jako tým, bez ohledu na výsledky. Aby ty kluky basket stále bavil jako je bavil do teď pod jejich současným trenérem Martinem Smrčkou. Stručně řečeno, abych navázal na jeho práci u tohoto týmu.
Co se týče týmu mužů, pokud bude příští sezóna hraná stejným systémem, můj cíl, a doufám, že také cí celého týmu, bude dostat se do finálové skupiny o 1. až 6. místo. Kde jsme mohli být už letos. Postup nám utekl o jedinou výhru. Navíc bych byl rád, abychom se lépe sehráli s mladšími hráči, protože co si budeme povídat, někteří spoluhráči už jsou v pokročilém hráčském věku a tak nemusí trvat dlouho a tým projde další generační obměnou.
Ano, zkusím si to nebrat osobně. Zkusíme vydržet, dokud budeme pro tým přínosem. Je něco, co bys rád sdělil nastupujicí generaci mladých basketbalistů, případně dětem, které by basketbal chtěly vyzkoušet?
Hlavně Vás tento skvělý sport musí bavit, to je ze všeho nejdůležitější.
Já jsem díky basketu poznal většinu svých přátel, které mám dodnes, i když už třeba basket nehrají, nebo bydlí někde mimo náš region. To přátelství s některými trvá od prvního tréninku, před 18 lety. Takže jestli je mám na něco nalákat, tak na to, že u basketu poznají mnoho skvělých lidí.
A vřele všem doporučuji přečíst si knihu od Kobeho Bryanta, Mentalita Mamby. Mě rozhodně dost pomohla.
Vojto, díky moc za tvůj čas a budu se těšit na setkání se všemi našimi kamarády na hřišti při pořádné hře.
https://www.basketvarnsdorf.cz
