Soutěže řízené ČVS definitivně skončily. Náš poslední zápas o 1. místo jsme měli sehrát právě v Červeném Kostelci, který měl pouze 2 body náskok. Děvčata se na zápasy velmi těšila a pokud by nám 1. místo vyšlo, asi bychom si baráž o 1. ligu vyzkoušeli. Podotýkám baráž. V případě postupu bychom to asi velice zvažovali.
První liga má nejen pro nás, ale i pro ostatní vítěze skupin 2. ligy trochu nešťastný hrací systém, kdy se hraje v pátek od 18.00 hod. a sobotu 10.00 hod. Znamená to odjezd v pátek 12.00 hod, nocleh a příjezd sobota pozdě odpoledne. Náročné finančně i časově, zvláště pokud jsou v týmu maminky s malými dětmi.
Samozřejmě, že i 2. místo je pro nás velikým úspěchem. S úzkým kádrem hráček a minimálním počtem společných tréninků, je s podivem, jak se děvčata s touto realitou vyrovnávala. S přihlédnutím ke všem skutečnostem, jsem si na začátku sezóny dával za cíl umístění do 4. místa. Hráčky mě však překvapily a nebýt drobných herních výpadků se slabšími soupeři, 1. místo by nás neminulo. Nabídku jít do první ligy jsme nedostali. Červený Kostelec sice avizoval, že postupovat nechce, ale na soupisu postupujících figuruje. Stále se čeká na přihlášky do soutěží ČVS, což bylo do 15. 5. 2020 a dle toho se rozhodne o složení 1. a 2. ligy.
My jsme podali v termínu přihlášku do 2. ligy a čekáme na rozhodnutí volejbalového svazu. S financemi by tentokrát neměl být problém, protože město Rumburk nám v grantech navýšilo podstatně potřebnou částku na následující sezónu. Nyní hledáme sponzory na pokrytí 30 % podílu tohoto grantu, což činí cca 35. – 40.000,– Kč. S hráčským kádrem je to zatím stále problematické. Navíc máme jednu hráčku v očekávání miminka a jednu po operaci kolene.
Chybí nám druhá nahrávačka a náhradní blokařka. Pokud na těchto postech v sezoně někdo chyběl, museli jsme improvizovat a výsledky nebyly ideální. Pokud se nám někdo neozve, budeme muset sáhnout po dorostenkách a tam ten rozdíl v kvalitě je veliký. Naše děvčata mají stále chuť vyhrávat, ale přesto si uvědomují, že rodičovské i studijní povinnosti jsou přeci jen nadřazeny před sportovní kariérou. S širším kádrem hráček bychom určitě vyšší soutěž zkusili, ale stále není všemu konec, takže uvidíme. Vzhledem k tomu, že jsou hráčky na studiích v Praze, Liberci, Mladé Boleslavi a další pracují v Rumburku, Děčíně, Libouchci, řešíme tréninkové výpadky individuálně. Zatím se hraje plážový volejbal a všichni se sejdeme v červenci v Libouchci na plážovém turnaji, potom snad Dřevěnice a na konci srpna a v září pár společných tréninků, možná i přípravný zápas a začneme sezonu.
Jen na závěr chci podotknout, že děvčata vytvořila výborný a mimořádně stmelený kolektiv, s čímž jsem se za svoji 47 let trvající trenérskou dráhu nesetkal.
