Milujete barvy nebo jste spíš šedá myška? To mně se střídají nálady jak počasí, takže nikdy nezůstanu u té samé barvičky. A dnes mám pro vás článek s velice barevnou osůbkou. Ve městě ji nepřehlédnete, protože její barevné oblečení váš pohled ihned přitáhne a na duši také není černobílá. Je to výtvarnice Klára Winterová, která se zabývá vším možným. Čím? To se v tomto článku dozvíte! Budeme si povídat také o tom, proč si říká Emekeart,nebo co jí přineslo do jejího umění cestování nejen po Asii. Jdeme na to?
Klára tvoří už od malička. Snad od chvíle, co dokázala udržet pastelku v ruce, něco čmárala. Vždy strašně milovala Walt Disneyho, a tak chtěla být animátorka. Škola s tímto zaměřením byla ale až v Brně, a to pro ni bylo hrozně daleko. Rozhodla se tedy pro bližší alternativu a vystudovala Polygrafku v Rumburku. Když se seznámila s jejím nyní už manželem Markem, který v tu dobu na nějakou dobu odcestoval, rozhodla se, že vystuduje ještě jednu školu, a to se zaměřením fotografie. Toho využila hlavně při následovném několikaročním cestování s Markem po Asii. Malování jí ale chybělo. Dlouho nad tím přemýšlela, a nakonec se rozhodla, že si zažádá o OSVČ. A tak mohla zůstat doma a tvořit. Profesionálně se tomu tedy věnuje pět let. Možná to vypadá jako super práce být doma, dělat, co mě baví, a ještě se tím živit. Ale Klára mi řekla, že to je ještě náročnější, než chodit do práce, protože okolo sebe máte milion rozptylování. Není však jen doma, pracuje také ve Varnsdorfu na střední škole jako učitelka praxe.
„Název Emekeart vznikl přes mého muže Marka. Vyprávěl mi, že když mu bylo patnáct, jeho maminka mu jednou přinesla takového hadrového panáčka. Marek se rozhodl, že plyšáky, co má doma vyhodí a nechá si tuhle postavičku a že mu udělá takový život. Ještě ten den, co Marek toho panáčka dostal, dávali v televizi od Škvoreckého Legenda Emöke a on si řekl, že ho tak pojmenuje. Spousta našich kamarádů už ho zná a Marek má i takové své album Emeke a friends. To je hrozně vtipný. Vždy, když někam jedeme nebo Marek jede sám, bere ho s sebou. Je to i taková psychická podpora, že člověk není sám. A nás jednou napadlo, že E je jako Emeke, M jako Marek a K jako Klára. A tak to vzniklo.“
Není to ale jen o malování, ať už akvarelem, který má Klára v poslední době ve velké oblibě, nebo akrylem. Věnuje se také třeba linorytu, kde se můžete vyblbnout, ať už z té výtvarné stránky, nebo potom při tisku na papír či na textil, ráda také vaří, peče nebo pracuje na zahradě. No prostě se nezastaví a furt něco tvoří! Ale mezi pro mě velice zajímavé projekty, co Klára tvořila, patří určitě výroba loutek.
„To byla ze začátku jenom taková legrace. Mám hrozně ráda Harryho Pottera a chtěla jsem si udělat loutku Snapa. Nakoupila jsem FIMO, našla na internetu postup, jak se loutka dělá a modelovala. Nejhorší na tom bylo šití oblečení, protože je strašně miniaturní! Šila jsem ho v ruce. Neumím si představit, jak bych tyhle malý věcičky šila na stroji. No další loutky jsem dělala pro mého kamaráda Pavla Brabce, který má oblíbenou skupinu The Tiger Lillies a vždycky když mají nějaké výročí, nechá pro ně vyrobit loutky. Tak mě oslovil, jestli mu je nechci udělat. To byla teda výzva, protože ono, když to někomu pak chceš dát, a mělo by to vypadat jako on, tak je to těžší. Ale byla to zajímavá zkušenost. On tam pak přidělal vyloženě i ty hejblata, aby to bylo fakt jako loutka.“
Není všem dnům konec a mě zajímalo, co by Klára chtěla v budoucnu ještě vyzkoušet. Je to olej! Ale ne ten na vaření. Jde samozřejmě o malování olejem, který má jednu velkou nevýhodu – celkem smrdí. Takže při pobytu Kláry a Marka v paneláku to nepřipadalo v úvahu. Teď ale bydlí už v baráčku, kde si Klára zařídila v podkroví ateliér a tam by pro to prostor byl. Bohužel olej moc rychle neschne a tato výtvarnice nepatří mezi nejtrpělivější a chtěla by mít suché všechno hned. Tak jsem zvědavá, jak se s tím popere. Další technika, kterou by chtěla vyzkoušet, už nepatří mezi barvy a štětce. Chtěla by vyřezávat ze dřeva. Betlemářka z ní ale nebude! Chtěla by spíše tvořit něco, co se poté využije, než věci, na které se jen vyloženě práší.
„Také mě fascinuje, když máš na zdi obrovský plátno, vezmeš kýbl barvy a chrstneš to tam. To si chci hrozně zkusit, ale mně by bylo strašně líto tý barvy, která steče na zem. V tomhle jsem takový šetřil.“
Klára měla vždy ráda Asii a cestování. Takže před 13 lety s Markem vyrazili na cestu právě po Asii a nejen tam, a přesně to ji utvrdilo v lásce k cizí kultuře. Miluje Indii, protože je tam možné úplně všechno. Chlap se tam nebojí vzít si růžovou košili a sladit to dohromady se zelenýma kalhotama. Sice pak vypadá jako vlk z Jen počkej zajíci, ale to vlastně vůbec nevadí. Nebojí se tam kombinovat barvy, vzory a vlastně to vždy zkombinují tak, že se to k sobě i hodí.
„Cestování mě ovlivnilo také v tom se nebát ukázat to, co tvořím. Člověk o sobě furt nějak pochybuje. Češi mi přijdou, že jsou takový jako nesebevědomí. Samozřejmě jsou i někteří, kteří mají sebevědomí až na půdu. Ale řekla bych, že jsme většinou vychovaní tak, jako radši se moc neukazovat a být takový ten střední proud. Nejenom v Indii, ale i na Novém Zélandu, jsou strašně sebevědomí lidi. A mně se to na nich líbilo, protože když oni cokoli vytvořili, nezpochybňovali to. Prostě jsem to vytvořil tak, jak jsem to chtěl, a tak to teď mám. A jestli se to někomu nelíbí, je to vlastně v pořádku. Vždyť to netvoříš pro každýho.“
Když byste se chtěli na tvorbu Emekeart někde podívat, určitě ji najdete pod tímto jménem na Fejsbůku, webovkách i na Instáči, kde mimochodem Kláru sleduju už nějakou dobu a vždy jsem překvapená, jaké krásné věci tahle žena tvoří. Pořádá i menší výstavy Na Kopečku v Rumburku, kde je ale otevřeno pouze jednou za týden. Plánuje tedy najít také nějaké větší prostory, kde bude zároveň otevřeno častěji a bude tam tedy moct přijít i více lidí.
A pokud se vám obrazy od Kláry líbí natolik, že byste je chtěli mít doma na zdi, najdete je i na stránce fler.cz. Nebo jí prostě napište a ona se s vámi ráda domluví. Můžete si také objednat obraz na zakázku, ale ne jako dárek pro někoho. Klára s tím nemá moc dobré zkušenosti, a proto preferuje zakázky pro konkrétního člověka, se kterým komunikuje.
„Vždycky potřebuju odezvu na konkrétní kroky, proto nemám ráda tvorbu přes někoho pro někoho, kdy ten někdo dostane hotový produkt. To už je lepší koupit hotový obraz. Protože když pak hotové dílo nesplňuje očekávání obdarovaného, je to škoda.“
No a jestli v sobě máte i tvůrčího ducha, můžete se zúčastnit kurzů, které Klára pořádá. Info o nich najdete buď na Fejsbůku Emekeart nebo na prográmcích Kopečku anebo Kláře prostě napište email a ona si vás založí do své složky Výtvarníci a bude vám pravidelně posílat informace o nejnovějších kurzech. Kurzy se konají většinou jednou měsíčně a jsou velice různorodé. Můžete se naučit pracovat s akvarelem, akrylem, tuší, nebo se seznámit s technikou linorytu. Všechny pomůcky pro vás budou připravené a na vás je, jen si vzít nějaké staré tričko, kdyby náhodou jste na sebe cákli nějakou barvu. A vše je pro úplné začátečníky, takže se nemusíte bát, že byste byli nějak pozadu.
Tak co? Probudila jsem ve vás trochu toho tvůrčího barevného ducha? Jsem ráda, že jsem se s Klárou mohla seznámit více, a ne jenom mlčky sledovat její příspěvky na Instáči. Děkuji ti za rozhovor a příjemné posezení u kávy, Klárko. Tak zase někdy na napsanou, moji čtenáři!
