Jako školák jsem hltal v televizi doku pořad „Přežijí rok 2000?“ a takřka se bál pomyslet na tak vzdálenou budoucnost. Dnes jsem od onoho roku stejně daleko na opačném pólu a letopočet, který se zdál takovou hrozbou ve všech směrech, je dávno zapomenut…
Také jsem v té době sledoval zakázané zrnící černobílé vysílání západoněmecké televize (jo, dala se anténa na balkoně nastavit tak, že jsem chytali alespoň základní programy). A nikdy, nikdy by mne nenapadlo, že na vlastní kůži budu mít šanci prožít tehdy tak neuvěřitelný a fantaskní žánr dystopie.
Ztratili jsme smysl. Tenhle web i já. Mechanicky otáčím stolní kalendář, když si náhodou uvědomím datum. Mizí tak akce za akcí, co být měly a nebudou (už nikdy?). Začíná být čím dál jasnější, že optimistické překládání termínů konání událostí bylo jen zbožné přání. Nikdo totiž neví, nikdo není schopen nic rozumě oznámit.
Jo, pořád trvám na tom, že lidi nesnáším. Přesto mi osobní kontakt chybí (davy v marketech započítávat nebudu) a je mi líto všech fotek, které kvůli aktuálně podělané situaci nemohou vzniknout. Budu (budeme) mít v archivech dlouhou díru.
Ach ano, teoreticky a oficiálně smíme (ba máme) vyrážet do přírody. V době, kdy půlka spojů hromadné dopravy nejezdí a kdy nehodláme poslouchat doma připomínky ve stylu „Ty chceš někam jet, autobusem, s lidma? Zbláznil ses?“. V době, kdy sice už v autě můžete sedět bez roušky, ale křížem krážem republikou na většině míst, kam dojedete, jsou zalígrovaná všechna místa, na nichž by se dalo zaparkovat. Tudíž ani nemá moc smyslu popisovat nějaké cíle, když se k nim většinou není jak dostat.
Sem tam už přišlo na přetřes, co kdy, do kdy. A že by třeba i nějaké letní open-air festivaly. Hmmm. Kdo asi tak bude první? Kdo si vezme na triko v dnešní době honů na čarodějnice (lynčování lyžařů, pendlerů a kdo ví koho ještě) riziko, že jeho akci a třeba i jeho osobně budou vláčet v médiích (pokud ne rovnou spoutaného po zemi za čtyřspřežím), kdyby náhodou k něčemu došlo a prokázalo se, že zrovna tam vzniklo ohnisko nákazy?
Jsou tady otázky, na které odpovědět neumím. Jak dlouho je možno / nutno setrvávat takto umrtveni, bez vyhlídek? Jakou máme šanci, že se nás legálně bude smět sejít zase víc než dva? Jakou šanci mají všechny akce, klání a festivaly, že ještě vůbec někdy budou a sejde se na nich obecenstvo?
