Na jeho historii i současnost jsme se zeptali jednoho ze zakládajících členů, MUDr. Jana Prokopa Škody.
Kdy a jak soubor vznikl?
Soubor Dykyta vznikl v Krásné Lípě na jaře roku 1990. V březnu jsme začali zkoušet a v květnu jsme již pořádali první akci. Bylo to stavění máje na krásnolipském náměstí. Při vzniku souboru stáli manželé Hana a Miroslav Brabnikovi, Ivana Otradovská, Václav Štěpán, Eva Vondráčková, moje manželka Eva Škodová a já. Manželé Brabnikovi se do Krásné Lípy přistěhovali z Pardubic, kde působili ve folklorním souboru Lipka. Po přestěhování do našeho kraje navázali na svoji folklorní činnost a svoje zkušenosti zúročili při založení dětského folklorního soubor Křiničánek při základní škole v Krásné Lípě, kde působili jako pedagogové. Jejich zásluhou následně vznikl soubor dospělých Lužičan a po odchodu výše zmíněných osob z Lužičanu vznikl i soubor Dykyta. První uměleckou vedoucí byla Hana Brabniková, která vedla soubor do roku 1994. Po jejím odchodu, kdy se začala plně věnovat dětem v Křiničánku, umělecky vedla soubor Eva Škodová mladší po dobu jednoho roku a následně pak umělecké vedení převzala její mladší sestra, Jana Škodová, která soubor vede i v současnosti, avšak již jako vdaná pod jménem Jana Bosáková. Již v prvním roce činnosti se nám podařilo sestavit vlastní muziku s nástrojovým obsazením – kontrabas, první a druhé housle, housle kontry, flétna a klarinet. Naším prvním zřizovatelem byl Sdružený klub pracujících při národním podniku Elite Krásná Lípa. Zkoušeli jsme v budově Sdruženého klubu pracujících na náměstí v Krásné Lípě, v prostorách, kde je dnes restaurace Pivovar Falkenštejn. Muzika zkoušela v učebně hudební výchovy Základní školy v Krásné Lípě. Po zániku Sdruženého klubu pracujících působil soubor od roku 1992 samostatně jako občanské sdružení a od roku 2015 jsme zapsaným spolkem.
Máte neobvyklý název. Jak vás napadl a co znamená?
Když jsme přemýšleli o názvu, bylo zřejmé, že místopisná jména jsou již rozebrána – působily zde dětský folklorní soubor Křiničánek a soubor dospělých Lužičan, tak jsme přemýšleli dál a zaujala nás písnička „Já mám vyšitou, vyšitou sukni dykytou“. Zvolili jsme si tedy název Dykyta. Podle písně jsme nabyli přesvědčení, že se jedná o vyšívací bavlnku, kterou se dříve vyšívaly kroje. Posléze jsme se z literatury dozvěděli, že se jedná o látku, která se též používala k šití krojů.
Přistěhovali jste se do kraje, který nemá folklorní minulost. Kde jste čerpali pro vaši tvorbu inspiraci?
Inspiraci k tvorbě jsme čerpali z Podještědí a Pojizeří, v nejbližším regionu, kde ještě doznívaly určité zbytky folkloru – některé zvyky, místy mezi staršími lidmi i nářečí. V Podještědí jsme znali i několik pamětníků. Jako hlavní a kmenový materiál nám posloužila sbírka 309 písní řídícího učitele Václava Havla, které sbíral v Podještědí na Českodubsku a je uložena v Podještědském muzeu Karolína Světlé v Českém Dubu. Jako druhý významný zdroj cenných informací nám slouží kniha prof. Pavla Krejčího „Pojizerské a podještědské písně a tance“. Při sestavování obsáhlejších pásem s jarní a velikonoční nebo vánoční tématikou však čerpáme i z ostatních regionů Čech, výjimečně i Moravy. Z archivní literatury a z krojových fragmentů z Podještědského muzea jsme též čerpali při pokusu o rekonstrukci polosvátečního podještědského kroje. Žádný ucelený kroj z té doby k disposici nebyl a soubor Horačky z Podještědí vystupoval v novodobější podobě též rekonstruovaného kroje. Tuto podobu kroje jsme však neakceptovali. Původně jsme si téměř celé kroje šili sami, teď už si je ale necháváme šít u švadleny. Většina krojových součástí je z lněného plátna. Jelikož kroj pochází z poměrně chudého kraje, není moc zdobený, přesto je však pohledný a má svůj půvab.
Kolik máte aktuálně členů a kde se scházíte?
V našem souboru pracuje kolem 32 členů z řady měst a obcí Šluknovského výběžku a počet v různých létech mírně kolísá. Někdy se blíží až ke 40. Věkové rozvrstvení je od mladých lidí staršího školního věku, přes středoškolskou a vysokoškolskou mládež a pracující dospělé, až k důchodovému věku. Kromě „Dykyty dospělých“ však ještě pracuje malá dětská Dykytka, kde je kolem 15 až 20 předškolních dětí a ve druhé skupině 7-10 dětí z prvního školního stupně. K pravidelným zkouškám se scházíme 1x týdně v pátek večer v sále kina v Krásné Lípě a kromě toho tam v průběhu roku míváme 2-3 víkendová soustředění. Tímto bychom chtěli poděkovat vedení města Krásná Lípa, že sál máme k dispozici zdarma a že nám vždy vychází vstříc a dle možností nás podporuje. Tradičně ještě v létě o prázdninách míváme týdenní pracovní soustředění v krásném kraji v Proseči pod Ještědem.
Na jaké akce jste zváni a kolik za rok jich objedete?
Byly doby, kdy jsme se za rok aktivně zúčastnili i na 20 akcích, avšak časově to bylo poměrně náročné, takže jsme počet akcí zredukovali a nyní vystupujeme, resp. účinkujeme asi na 14 akcích za rok. Jako první bývají masopusty, pak následují jarní a velikonoční jarmarky, vítání jara, májový jarmark, městské slavnosti, dožínky, folklorní festivaly nebo setkání folklorních souborů, různé zvykoslovné či výroční akce nebo akce turistů a pravidelně vánoční koncerty. Vystupujeme nejen ve Šluknovském výběžku, ale v řadě míst naší vlasti i v zahraničí. V záznamech naší souborové kroniky se lze dočíst, že soubor Dykyta do současné doby vystupoval v 58 městech a obcích 19 okresů a 9 krajů naší republiky. Měli jsme též vzácnou příležitost a štěstí, že jsme mohli naši vlast reprezentovat v Rakousku, Německu, Itálii, Dánsku, Francii, Polsku, Číně a Maďarsku.
Jak se vám daří spojovat souborové aktivity s prací?
Jak již bylo řečeno dříve, členská základna je tvořena osobami různého věku a z toho vyplývá, že i jejich zařazení v životě je různé. Někteří členové ještě chodí do školy, jiní studují nebo pracují a musí dojíždět za zaměstnáním či studiem mimo zdejší region a je pro ně problematické zúčastňovat se pravidelně zkoušek. Z toho důvodu zkoušíme až v pátek večer a vystoupení souboru preferujeme o víkendech, kdy se můžeme sejít téměř všichni. Někteří členové si kvůli vystoupení musí vyměnit pracovní směny nebo služby, což někdy bývá svízelné. Nejjednodušší to mají důchodci.
Vnímáte, že se přístup od diváků k folkloru mění? Co nastupující generace? Mají mladí zájem a nemáte problém s jejich náborem do souboru?
Co se týká diváků, tak s potěšením mohu říci, že o diváky nouzi nemíváme. Návštěvnost na akcích bývá velká. Ale poněkud se potýkáme se skutečností, že ve zdejší oblasti, odkud bylo původní německé obyvatelstvo po II. Světové válce vysídleno, vzniklo jakési kulturní vakuum, neboť obyvatelstvo, které tento kraj dosídlilo, bylo z různých krajů republiky a tím i kulturně a ve svých zvycích značně rozmanité. Nebyly zde žádné české kořeny a tradice jako na Moravě nebo v některých jiných českých krajích a nebylo tu na co navazovat. Navíc v kraji bohatém na průmysl je vztah k folkloru obecně potlačen a zdejší obyvatelstvo v tomto smyslu stále nemá pocit stmelení a sounáležitosti ve vztahu ke kulturnímu odkazu našich předků a je to vidět i u současné mládeže. Navíc nyní, v překotné digitální době, má mládež zcela jiné zájmy a priority, než bylo ještě před 30 lety. Rok co rok doplňujeme členskou základnu, neboť někteří členové dostudují a jdou jinam za prací, jiní skončí studium na střední škole a jdou studovat na vysokou školu, též mimo naši oblast, jiní se ožení nebo provdají a čas jim již nedovolí pracovat v souboru, takže je to neustálý koloběh. Jen pro informaci opět sáhnu k údajům z naší souborové kroniky. Od vzniku souboru do současnosti prošlo řadami tanečnic a tanečníků 217 osob a v řadách muzikantů působilo 65 osob – včetně několika hostujících. Celkem tedy v obou skupinách působilo 282 osob. Mnozí mladí lidé se stydí tančit a zpívat a cítí se trapně, zvláště tehdy, pokud jim jejich vrstevníci s jakýmsi pohrdlivým nadhledem dávají najevo, že dělají něco nepatřičného a nejsou in nebo cool, zatím co oni ano. My však ze zkušenosti práce s mládeží z předchozích let víme, že lidová píseň, tanec i muzika osobnost každého významným způsobem obohatí, rozšíří jim obzory a poznání. Práce v kolektivu je též naučí kolektivní zodpovědnosti, navážou v něm nová přátelství a současně i zřetelně vede k pozitivnímu dozrávání osobnosti. Nové členy do souboru přijímáme průběžně a s radostí přijmeme každého, kdo projeví o práci v souboru opravdový zájem.
Jak oslavíte výročí vzniku DYKYTY?
30. výročí existence souboru Dykyta jsme chtěli oslavit výročním koncertem pro veřejnost v kině v Krásné Lípě v sobotu dne 16. května 2020, avšak vinou současné epidemii a z ní vyplývající nařízení vlády je velmi pravděpodobné, že v polovině května budou platit ještě některá restrikční opatření, takže s největší pravděpodobností tento termín zrušíme a vystoupení přesuneme asi na některý z podzimních měsíců.
Kdo by se chtěl o činnosti v souboru a o jeho životě dozvědět více, může nás sledovat na našich webových stránkách : www.dykyta.cz nebo může navštívit i náš facebook.
Náš soubor s radostí ve svých řadách uvítá nové muzikanty, zájemce o tanec a zpěv, případně i zájemce o kroje. Bude nás těšit i vaše morální podpora.
