V pátek 6. března 2020 na půdě šluknovského zámku proběhla druhá vernisáž cyklu výstav severočeských fotografů nazvaného Fotografů až na půdu. Dva měsíce budou k vidění snímky Jana Vacy (a jeho syna).
Sešlo se nás podstatně méně než na Lukáše Bíbu. Bohužel. Vystavené 2 cykly fotografií jsou totiž z úplně jiného soudku. Mně osobně možná i bližšího. Na průsvitných fóliích se mihotají místa, kdysi kypící běžným životem. Dnes zapomenutá, zahrabaná, opuštěná, existující jen ve vzpomínkách několika málo dosud žijících. Mezi nimi stroze z velkoformátových fotografií ční artefakty denní potřeby. Desítky let „neexistující“. Skryté původním obyvatelstvem při poválečném odsunu. Co byste si uschovali vy, pokud byste museli nečekaně opustit svůj byt nebo dům? Co si po půl století pamatujete o místě, kde žili vaši předci, kde jste prožili mládí a kam už se nikdy nemůžete vrátit, protože neexistuje?
