Kdo v těchto dnech jedete kolem čáry mezi Rumburkem a Filipovem, nemůžete přehlédnout siluety, které tu každoročně v létě vztyčí tradiční Jacobimarkt. Nevím jak kdo, ale ještě pamatuji časy, kdy jsme při náhlém uvolnění západní hranice nestačili valit bulvy nad nabídkou, sortimentem, dostupností, upraveností, a já nevím čím ještě. A taky pamatuji, jak nám tehdy někteří tvrdili, že za pár let je nejen doženeme, ale dokonce je trhneme… Hovňajs, vážení – i ty vesnické pouti mají oproti nám jako nebe a dudy, dívejte:
