Novinář, komentátor, dramaturg, moderátor, slávista a historik.cs. Žižkovský vlastenec. Zrozen 3. 4. 1947, vystudoval FSVP UK (chvíli pobyl i na zemědělské fakultě, to aby nemusel na vojnu, taky byl pomocný dělník v tiskárně, na nákladovém nádraží Žižkov, pak v Ústavu zdravotní výchovy Praha, po roce 1989 v deníku Práce, v Prostoru, Lidové demokracii a Večerní Praze, od konce minulého století volná noha. Už ti někdo řekl, že jsi chytroprd?
Ne…Ale občas mi to napíšou. Třeba když člověk v novinovým komentáři řekne, že jedna nebo druhá politická strana stojí za prd a střídá je poctivě po odstavcích, pak chodí stížnosti. Fanoušci jedný strany si stěžují, že člověk fandí tý druhý a ti druzí, že fandím tý první. Teď jsem na blogu ČT24 trochu kritizoval pana prezidenta a hned mi nějaký čtenář napsal, co si to dovoluju. Že to je jako kdyby hráč čtvrtý třídy ve fotbale kritizoval Messiho.
Když jsme u pana prezidenta, teď veřejným míněním cloumají odposlechy Romana Janouška. A pan prezident nekomentoval jejich obsah, pouze pravil, že odposlechy jsou prasárna.
Pan prezident má pravdu, že odposlechy jsou prasárna. Ale prasárna je taky to, co v nich zaznívá. To by pan prezident neměl přehlížet.
Ty ses s panem prezidentem vícekrát setkal. Jak na tebe osobně působil?
Na mě byl vždycky hrozně milej. Ale člověk je furt ve střehu, aby ho na něčem nenachytal. Naposledy mi řekl, že se na televizi nedívá, ale že když si ji náhodou pustí, takže jsem tam vždycky já. Že si tu televizi usurpuju. (Tady nelze než s Václavem Klausem souhlasit. Když jsem si 9. dubna večer zapnul ČT24, Vladimír na mě vykoukl z Historie CS. A zopakoval to hned z následujícího pořadu – Politického spektra – pozn. autora). Tak jsem mu řekl, že je na obrazovce taky furt. Ale ten vztah je (alespoň z mého hlediska, z pohledu pana prezidenta je to samozřejmě pod jeho rozlišovací horizont) složitější, spíš smutný: já Václavu Klausovi zezačátku, vlastně dost dlouho, hodně věřil. Pak se ta víra či důvěra začala drolit. A teď je už velmi odrolená. Zdali vůbec je.
Jsi zaťatý slávista. Jak ti je, když Slávii koupil podivný exministr Aleš Řebíček?
Nebylo to dobře. Na druhou stranu jsem si řekl, že se tím Slávie zařadila po bok takových klubů jako je Sparta. A že nebude konečně v této svérázné společnosti diskriminována.
Píšeš komentáře pro Mf Dnes, ale nejvíc tě lidi asi poznávají, protože děláš skvělej pořad Historie CS. Čí to byl nápad?
Který období českých dějin bylo podle tebe nejlepší?
Žádný dějiny nemaj nejlepší období. Tady se hrozně vzpomíná na První republiku. Ale První republika taky měla svoje špatný stránky. Za hospodářský krize tady byla opravdu bída. A pak to hrozný partajničení, který připomíná současnost. Včetně spojení politiků s různými lobisty a podnikateli. Nebylo to tolik mediální a mlaskavý jako dneska, ale bylo to tak.
A co druhá polovina 60. let?
To je velká nostalgie pro moji generaci. Najednou byla svoboda. Ale trvalo to pár měsíců a pak přijeli Rusové. Což ale mělo jednu velkou výhodu. Teď po roce 1989 jsou lidé hodně rozčarovaný, protože se svobodou neumějí zacházet. A nás ti Rusové od toho rozčarování paradoxně tenkrát zachránili.
Byl jsi tehdy mánička nebo intelektuál?
Byl jsem hospodskej povaleč, kterej trávil život U Vejvodů.
Ty jsi v roce 1968 v mladický euforii dokonce vlezl do KSČ.
Ano. Po 21. srpnu 1968. Můj vstup byl dost dobrodružnej a hlavně pitomej. Když jsem si nesl v noci přihlášku od jedný ručitelky, poslali nade mě Rusové u Olšanských hřbitovů dávku ze samopalu…. Já jsem do KSČ tenkrát vstoupil, protože jsem hledal nějakou organizaci, která se bude bránit okupaci. A když jsem potom zjistil, že jsem si vybral špatně, tedy spíš jako idiot – ona mi to tehdy maminka prorokovala – tak jsem stranickou legitimaci šoupnul do obálky a poslal jim jí zpátky.
Jak se člověk cejtí, když mu nad hlavou zahvízdá dávka?
Strašně. Když to tehdy kdykoliv někde hvízdlo, válel jsem se za nejbližším rohem. Ono stačí, když se kolem tebe třeba kulomet z obrněnýho transportéru jen tak loudá a už povolujou svěrače.
Když se upálil Jan Palach, napsal jsi o tom písňový text. Měl jsi z toho průser?
Neměl. I když možná, že to měli někde poznamenaný. Já jsem pak pracoval v Ústavu zdravotní výchovy a občas jsem někam dopisoval do novin nebo do televize a někdy jsem směl a někdy ne. A někam ano a někam ne. A nikdy neřekli proč. Ale myslím, že to kvůli tomu Palachovi nebylo. Spíš tak vůbec. Blbá doba, prostě.
O tvém textaření se málo ví. Komu jsi psal texty?
Něco málo Haně Hegerový. A taky Zdeňku Mertovi a Petře Černocký.
Proboha, jak ses dostal k Petře Černocký a Zdeňku Mertovi?
Protože jsem Zdeňka Mertu učil hrát basket. A poznal jsem, že je to dobrej kluk. Tak jsem mu psal texty a chystali jsme i desku, ale pak to textařská komise Supraphonu v čele s Václavem Honsem zarazila. Nevím, jestli to bylo kvůli mně nebo kvůli těm textům. Ale na koncertech to hráli.
Měl jsi problémy se Státní bezpečností?
Jednou za mnou příšli, jestli bych jako neto. Tak jsem jim řekl, že neto. A všude jsem to rozkecal. Od tý doby se neozvali.
Zúčastnil ses za bolševika řady demonstrací. Chytli tě někdy?
Ne. Já vždycky věděl, kudy zdrhat. Navíc jsem nikdy nebyl takovej frajer, abych chodil do první řady. Ale jednou to bylo dobrý. Mokrej od vodního děla šel jsem po tom běhání do hospody a vzpomněl si, že jsem zapomněl podat sportku. Tak jsem se vydal zpátky — na poštu do Jindřišský ulice. Tam stál kordón policajtů. Říkal sem jim, aby mě pustili, že musím podat sportku. Zavolali velitele, já mu to zopakoval a řekl, že jsem přeci svobodný občan svobodnýho státu a že si můžu podat svoje čísla a on se mě zeptal, jestli si tu sportku nechci podat u nich v autobusu. Tak jsem mu statečně řekl, že jestli ta čísla, která kvůli němu nepodám, vyhrajou, že ho budu žalovat. Ale pak jsem se radši klidil. Měl blbej kukuč.
Nabídnul ti někdy někdo, abys vstoupil do politiky?
Asi dvakrát. Ale já jsem věděl, že to je nesmysl. Já jsem hrozně důvěřivej člověk a rychle bych se dostal do strašnýho průseru, protože bych věřil každýmu Janouškovi.
Máš nějakou veselou historku z natáčení?
Všechna natáčení jsou veselý. Jinak by se ani točit nedalo. Jestli má někdo jiný zkušenosti, tak má smůlu.
(rozhovor vznikl pro časopis Sorry, který stále vychází a je ho možné objednat tady, otázky kladl Karel Vrána)
