V roce 2019 vyšla kniha Dějiny rakouské provincie redemptoristů se zaměřením na domy v oblastech českých Němců autorek Kristiny Kaiserové a Marie Mackové.
Tento titul se o náš region „otřel“ dublem. Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (Congregatio Sanctissimi Redemptoris) byla, jak snad někteří vědí, správcem poutního místa ve Filipově. A jedna z autorek, s níž jsme nedávno měli tu čest osobně, je varnsdorfskou rodačkou. Její specializací jsou moderní dějiny 19. a první poloviny 20. století s důrazem na dějiny Němců v českých zemích a církevní dějiny tohoto období. Z uvedeného snad vyplývá, jak jsem se o knize dozvěděl (a proč neváhal si ji pořídit).
Brožovanou knihu o 240 stranách vydalo nakladatelství Pavel Mercart Červený Kostelec a Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Obrazová dokumentace je skrovná, o to bohatší je poznámkový aparát (na některých stranách obsáhlejší než samotný text knihy) a seznam použité literatury.
Nerad se opakuji, ale i tentokrát musím konstatovat, že to není úplně jednoduché čtení. Jednak proto, že se kniha velmi úzce dotýká tématu, s nímž mám poslední dobou značný problém. Nerad bych to nějak rozváděl, stručně snad jen tolik, že všichni čtou jednu jedinou knihu a přitom se mezi sebou v rámci jednoho společenství nedokážou shodnout ani na základních záležitostech.
Pro čtení je ale podstatnější fakt, že vyžaduje znalosti, a to leckdy nemalé. Autorky se zjevně v problematice pohybují dlouhou dobu a mají za sebou mnohé publikování, a tak se příliš nezabývají terminologií, která je pro ně samozřejmostí, leč pro laiky může být leckdy problematická. Už jen to, že nejde o řád, ale o kongregaci. A pak už to lítá – jansenismus, febronianismus, hermesianismus, heilsindividualismus, renovatio, exercicie, triduum, Pryč od Říma. Slovník a google po ruce se prostě hodí.
Nejde však z mé strany o výtku, jen o konstatování, o fakt.
Kniha zachycuje dějiny kongregace od jejího vzniku přes celosvětové šíření až po hlavní téma – působení na území „širšího“ Rakousko-Uherska, lidové misie, nacionální pnutí, domy rakouské provincie (Koclířov, Králíky, Filipov, České Budějovice) i servis poutních míst, kde redemptoristé působili. Schválně jsem napsal zachycuje – text je totiž zvláštním způsobem nestranný. Jen konstatuje, příliš nehodnotí. A přesto je jeho vyznění poněkud zvláštní, asi nejlépe ho vystihuje část textu v závěru:
Působení redemptoristů v habsburské monarchii 19. století bylo posuzováno různou optikou a jevilo se proto různým způsobem. To, co bylo pro jedny předností a přínosem, bylo pro druhé záporem a pustou demagogií. … Ačkoli principy hlásané redemptoristy byly ve své podstatě velmi formální, přesto zneklidňovaly a uměly vyvolat velké emoce. Kladné i záporné.
Čtení je to ale v každém případě poučné a zajímavé. Boje o moc, zákulisní praktiky, boj světské a církevní moci, spory nejen napříč různými církvemi, ale i v rámci té jedné jediné, mezi jednotlivými řády/kongregacemi i přímo v nich.
