Motoristické akce patří do kategorie atraktivních podívaných již od počátků výroby. A bylo jedno, zda ta mašinka měla kola dvě nebo čtyři. Zábava to byla pro všechny. Závodníky, mechaniky i diváky. Tratě byly obsypány diváky, kteří se bavily sportem i mezi sebou. V našem regionu tuto krásnou tradici udržují již jen ve Šluknově a nově i ve Varnsdorfu. „Velkou silniční rally“ nabízí v blízkém okolí Hrádek nad Nisou nebo Mladá Boleslav – již klasickou bohemku. Letos se jel již 40. ročník Bohemia Rally od 12. do 15.června.
V loňském roce byly automobilové akce spojeny s několika tragickými událostmi a slovo „rally“ se stalo mediálním „strašákem“ několika poslední měsíců. Neukáznění diváci, neschopní jezdci, nekompetentní organizátoři neschopní zajistit bezpečné tratě. Je to skutečně tak? V pátek jsem zabalil a vyrazil na bohemku. Ranní přejímku vozů jsem nestihl. Ale testování a ladění vozů na trati v Hrdlořezích ano. Již tam bylo vidět, že snaha o maximální bezpečnost bude mít na této akci prim. Bohužel na úkor diváckých prožitků. Z vyhrazených diváckých míst si spíše domýšlíte co se na trati RZ děje, než abyste vozy sledovali. A co fotografové a filmaři byť amaté rští, kteří si chtějí zaznamenat svého favorita, oblíbence ? Nemají šanci ani s profi technikou. Diváckých míst jak šafránu, uzavírka tratí dvě hodiny před startem prvního vozu na RZ. Pak již není možné se dostat nikam. Jen se posadit a dvě hoďky koukat na manévry pořadatelských vozů. V lepším případě zapříst rozhovor se sousedem, který trpí jako já, a povídat si svých oblíbených pilotech a vozech. Jenže z krásných tratí na bohémce stihnete tak zoufale málo. A do míst v hloubi RZ se oficiálně nemáte šanci dostat. Pak se vkrádají otázky: pro koho to vlastně organizují? Proč některá auta s tajemným označením VIP a znuděnou posádkou projíždí tratí…. V sobotu jsem se jako ukázněný divák vydal na navarovskou erzetu – to nejlepší na bohemce. Od cíle RZ jsem byl vyhnán do lesa, tam že si můžu jít podél trati kam chci. To ano ale vidět na trať není. Jaké štěstí že již byly borůvky, dobré, čerstvé, ale kvůli těm jsem nepřijel. Když jsem se prodral na první mýtinu s výhledem na trať, přejel poslední předjezdec. Show začala a po půlhoďce je konec. Nic moc, spíš nic než moc! A co teď v lese? Čekat na stejném místě tři hodiny na druhé kolo? Trať uzavřená, po ní se jít nedá. Zoufale bloudit lesem a hledat další mýtinu? Vzdávám to, a přes borůvkovo se šinu k autu. Takhle si příjemné užití rally nepředstavuji. Cesta zpět do Mladé Boleslavi, a mířím do servisní zóny. Snad tady se s rally potkám. A potkal. Tady je to místo kde vás rally okouzlí. Krásná auta a u nich půvabné hostesky, rychlí, šikovní mechanici, vstřícní jezdci, kteří se s vámi vyfotí, podepíší plakát… Chodíte a díváte se na tu krásnou barevnou show značek, továrních a soutěžních týmů. Pěkný konec sobotního dne. Večer usedám k plánům nedělních RZ a přemýšlím, proč jsem vlastně neviděl soutěžáky v pořádné akci. Výsledek rozboru – chybná taktika při přístupu na vytipované místo RZ. Z tohoto pohledu studuji mapu druhé nedělní RZ a výsledkem je vytipované místo kde musí jezdci předvést své umění – 90 pravá 80 metrů rovně trefit úzký most přes železniční trať okamžitě prudká levá 100metrů rovně na horizont. Teď jen zbývá se tam dostat a je vyhráno. Studuji turistickou mapu a přístup se našel. Ráno vyrážím směr Sychrov. Parkuji auto a půlhodinku šlapu dle připraveného itineráře na vytoužené místo. Přicházím včas a vidím, že stejný nápad mělo více diváků. Krátkou chvíli před startem erzety hledáme místa pro focení, natáčení pod dohledem rozumného traťového komisaře. Kompromisy bezpečnosti a diváckých zážitků jsou vyřešeny. A již je zde první jezdec a ta opravdová motoristická nirvána začíná. Nájezd na most, skok, výjezd z mostu do prudké levé a následný odjezd na horizont. Náááádhera. Foťáky cvakají, kamery jedou na plné obrátky! Na krásném, leč zbytečně zakázaném, přitom bezpečném diváckém místě si užívám půl hodinky pravé rally. S krásným pocitem se vracím k autu a jedu ještě jednou na chvíli do servisní zóny. Odpoledne procházím trať poslední RZ, která vede Mladou Boleslaví. Původně jsem si myslel, že se zde koná mistrovství světa v natahování bezpečnostních pásek –„ mlíka“, ale mýlil jsem se. Bezpečnost diváků nadevše! A opět přístup pořadatelů: „…. hlavně ať se nikomu nic nestane! A že nic neuvidí? To nevadí!“ Pro VIP výhled na trať s rautem. A pro ostatní za rohem umaštěný stánek s klobásou a pivem. Opět dvě hoďky na slunci na vytipovaném místě, kolotoč bezpečnostních aut a předjezdců. A poslední RZ začíná. Ti šťastní v prvních řadách v zahuštěném povoleném diváckém prostoru si užívají umění svých oblíbených jezdců a značek. Další mají smůlu. Fotím několik prvních jezdců a přenechávám své místo dalším. Odcházím na vyhlášení vítězů do cíle RZ na náměstí. Pár fotografií vítězů, usedám do auta a jedu domů.
Cestou rekapituluji prodloužený víkend na rally. A hledám odpovědi na své páteční otázky. Jsou diváci tak neukáznění aby se musely tak drasticky zpřísnit bezpečností předpisy? Tam kde jsem se pohyboval já se chovali slušně, jen chtěli vidět svou rally – jedoucí auta v akci a to jim – mnohdy nesmyslně, umožněno nebylo. Tak hledali cesty, jak se na mnohá nesmyslně zakázaná místa dostat a tu svou rally si užít. Proto přijeli i z daleka. Jezdcům není co vytknout . A že někteří nedojeli? Je to sport a ne každý den se vše povede. Tratě Rally Bohemia jsou podle jezdců jedny z nejkrásnějších. Tak proč je organizátoři před diváky tak úzkostlivě ukrývají to nechápu. Za rok pojedu zase. Z letošních RZ jsem viděl jen zlomek a věřím, že spoustu krásných míst mi ještě bohemka nabídne. Nedělní zkušenosti, jak si je najít se jistě hodí i příští rok.
