Nikdy jsem nebyla velký čtenář, ale povinná četba k maturitě mě k tomu dokopala. Začala jsem číst až ke konci třeťáku a začala taky litovat, že jsem nečetla dříve, protože to fakt nemám šanci do matury stihnout. Jsem rumburská a pokaždé, když si vymyslím nějakou knížku k narozeninám, k Vánocům nebo jen tak, zajdu do knihkupectví naproti mé škole. Když vcházím, mám už v ruce připravený mobil s tahákem, jak se ta knížka vlastně jmenuje. Je tam vždy usměvavá paní, která mi knížku hned najde a mám to prostě bez starostí. Tyjo dneska to okecávám co? Chtěla jsem tím říct, že to tentokrát bude o knihkupectví Papírová loď a o jeho majiteli, Honzovi Uhrovi. Knihkupectví má rovnou dvě prodejny. Jednu najdete v Rumburku a druhou v sousedním městě, ve Varnsdorfu. Na chodu obou prodejen se výrazně podílí také Honzova žena Veronika a jejich velmi šikovné zaměstnankyně Slávka Šindlerová a Míša Šerá, bez kterých by to nešlo. Honza bydlí v Rumburku od narození skoro nepřetržitě. Výjimkou bylo studium na vysoké škole a následný krátký experiment v Litoměřicích. Má to tu prý moc rád a vlastně ani neplánuje bydlet jinde. A jak vlastně vznikl název Papírová loď? To vám řekne sám Honza!
„Byl to takový několikatýdenní brainstorming, kdy jsme přicházeli s velkým množstvím možných názvů, některé byly dost špatné. Papírovou lodí jsme si nebyli nějakou dobu jistí, ale z ničeho nic jsme ji začali používat a bylo jasné, že to je ono.“
O knihkupectví nebo antikvariátu snil s Veronikou vždycky, ale reálná šance se objevila na jaře 2017. Od svého kamaráda se dozvěděli, že jeho strýc chce předat knihkupectví ve Varnsdorfu a Rumburku někomu jinému a jít do důchodu. A to byla skvělá příležitost pro splnění jejich snu! Všechno šlo hladce a po pár schůzkách to bylo potvrzené. Honza a Veronika budou mít knihkupectví! Myslím, že je důležité zmínit, že si opravdu hodně váží přístupu manželů Kalivodových a díky tomu, že koupili již zaběhnutá knihkupectví, bylo vše o hodně snazší a zvládli to i se dvěma malými dětmi. Na předání se připravovali intenzivně několik měsíců a samotné převzetí pak trvalo necelé dva týdny zakončené podrobnou inventurou a přestěhováním rumburské prodejny do nových prostor. Od té doby jedou na ostro, ale stále se něco nového učí, snaží se věci vylepšovat a nabírat nové dodavatele. Jako velké plus beru, že mají v sortimentu i knihy a další příbuzné zboží od malých nakladatelů. Je to jedna z mála možností, jak mohou konkurovat prodejnám velkých knižních řetězců, kterých je stále víc a víc.
„Nedávno jsem četl v Respektu, že za posledních pět let zavřelo v České republice přes 130 nezávislých knihkupectví a spousta z nich byla nahrazena řetězci. Takže jeden z našich cílů je vydržet a nabízet určitou alternativu, něco navíc…“
Honza to měl se čtením podobně jako já, protože také začal více číst až poslední roky na střední. Doma měli ale vždy spousty knih a asi bylo jen otázkou času, kdy ho to pohltí. Nakonec ho to ovlivnilo natolik, že si literaturu vybral i jako studijní obor na vysoké škole. Zajímalo mě tedy, jaké knihy má Honza nejraději.
„Oblíbených knih mám hodně, je těžké vypíchnout jen pár… Před nedávnem jsem třeba znovu četl Divoké detektivy od Roberta Bolaňa, skvělý román, hodně zábavný a s dokonalou kompozicí. Taky mám moc rád povídky Flannery O‘Connor, poslední dobou mě stále víc baví Ivan Wernisch… A hodně jsem si teď oblíbil kanadského autora komiksů Jeffa Lemira, zrovna čtu jeho Essex County.“
Děkuji Honzovi, že si udělal čas i v tom vánočním shonu a poskytl mi pár slov o Papírové lodi. A co vy? Milujete knihy nebo se jich bojíte jako čert kříže? Já je mám moc ráda, ale než se dostanu k jejich přečtení, trvá to sakra dlouho. Na poličce vypadají tááák hezky! A on je vlastně už nový rok, že ano? Proto Vám přeji, moji čtenáři, aby se Vám podařilo vše, co si budete přát. A já snad dám tu maturitu! Mějte se fajn, pac a pusu, další středu mě tu máte zas.
