Pražské nakladatelství Togga vydalo v roce 2018 ve spolupráci s Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy a Ústavem archeologické péče severozápadních Čech titul s poněkud krkolomným názvem Válečné události 17.–19. století z interdisciplinární perspektivy.
Monografie na cca 300 stranách nabízí příspěvky, přednesené na stejnojmenné konferenci, pořádané v roce 2017 výše zmíněnou Fakultou humanitních studií UK.
Anotace praví:
Studium středověkého a novověkého vojenství, konfliktů a polních opevnění je v několika posledních desetiletích jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů v Čechách. Předkládaná monografie shrnuje převážně novější výzkumy téměř dvou desítek badatelů a je zaměřena na období novověku. Jak už naznačuje její název, přístup autorů k tématu je mezioborový, i když v mnoha ohledech vychází především z poznatků archeologie, které kombinuje s historickými prameny a výsledky přírodních a technických věd. Větší část příspěvků se věnuje událostem třicetileté války, stranou však nezůstaly ani mladší vojenské konflikty, od sedmileté války přes válku o bavorské dědictví až do prusko-rakouské války z roku 1866. Téměř všechny analyzují především různá bojiště, polní opevnění a prameny hmotné povahy, pouze jedna je zaměřena na poznání vojenských táborů očima vojenských příruček.„.
Nejde o dějiny válek daného období, jak by snad někdo podle názvu mohl soudit. Ani o nějaký souvislý text, podávající vyčerpávající obraz nelehké doby. Jak je řečeno v anotaci – ve hledáčků autorů jsou především terénní relikty té doby.
Pokud jste někdy někde měli pocit, že krajina, kterou vidíte kolem sebe, je jaksi zvláštní, netypická, umělá, tvarovaná, že muldy v lese či tvar pole jsou víc než podivné, pak je to čtení pro vás. Příspěvky se totiž zabývají relikty polních ležení, vojenských táborů, ležení, opevnění, šancí, pevností. Mnohdy takřka beze stop zmizelými, mnohdy dávno zapomenutými, často také silně poničenými následnou lidskou činností. A právě proto se hodí ona interdisciplinarita. Něco se ví z historických pramenů, z rytin a vedut. Něco se ví z různých map. Leccos se dostalo na světlo činností milovníků detektorů kovů (tedy jak kdy). Využívá se letecké snímkování i dálkové laserové skenování zemského povrchu (LIDAR). Samozřejmě také místního šetření a prací přímo na místě (výkopy a sondy). A tak se dá sestavit skládačka, co kdy kde, někdy jen přibližně, někdy poměrně dokonale. Mnohé poznatky a závěry jsou až překvapující.
Lokality jsou tu křížem krážem republikou (České Budějovice, Rakovník, Tachovsko, Trutnovsko, Ledeč nad Sázavou, Náchodsko, Hradec Králové,..) a byť jsou si příspěvky tematicky podobné, každý popisuje jinou cestu. Nejde samozřejmě o mainstreamovou literaturu, ale ani o text, který by byl mimo úzce specializovanou skupinu zájemců zcela nesrozumitelný. Zkuste to, a myslím, že se už nikdy nebudete dívat na krajinu stejnýma očima a na mysli vám vytane klopotná práce a mnohé prostředky, vynaložené leckdy zcela zbytečně…
