Řidiči je nenávidí, ale oni to milují! Cyklisti. Cyklistika je v Čechách velmi rozšířený sport. I v našem výběžku je mnoho cyklistů a cyklistek, Viktoria Marschnerová je jednou z nich. Je jí dvacet a bydlí na Vlčí Hoře, ale momentálně tráví více času v Liberci, kde studuje již druhým rokem Ekonomickou fakultu na Technické univerzitě.
Sport je jejím koníčkem už od mala. V šesté třídě se začala se svou sestrou Adrianou (jsou dvojčata a kdo je od sebe rozezná je u mě frajer! Snad jsem dělala rozhovor s tou správnou) věnovat florbalu, který jim vydržel až do střední, kde hrály za FBC Liberec. Cyklistika Viki vydržela ale ze všech sportů nejdéle.
Začátky na kole známe asi všichni. Sem tam odřené koleno nebo rovnou celý bok, ale stejně jsme na to vlezli znovu. Viki poprvé ke kolu přivoněla více, když byla menší a spolu s mamkou jezdily na výlety po okolí. Začínalo ji to bavit více a více, a tak si koupila své první horské kolo a rozhodla se začít závodit.
„Naším snem bylo ze začátku Peklo severu. Takže jsme objely všechny závody (Peklo severu je seriál více závodů na horských kolech) a v roce 2017 jsem ho vyhrála a ségra byla druhá. Už na závodech jsem si začala všímat Honzy Novoty (dále jako Hanyho) a jeho týmu, protože jejich úspěchy nešly přehlédnout. „Vzpomínám si, jak jsem se dříve porovnávala s „jeho“ holkama. Slovo dalo slovo a další sezónu jsem začala(y) jezdit za tým Hanyho, kde se sešla skvělá parta.“
Viki tedy zkusila vyměnit terén za silnici a zalíbilo se jí to. Dříve jezdila u Herbyho (Herbert Schwarz), který se zaměřuje spíše na horská kola, ale Hany se jí zamlouval více díky tomu, že je profesionální trenér a dokáže jí vždy poradit s tréninkem a taktikou při závodech. A hlavně má týmové podmínky, z kterých pak plynou další výhody, např. jarní soustředění (Andalusie) nebo servis kola. Viki tedy jezdí za tým CykloTrener pod vedením trenéra Hanyho.
„Na kole jezdím od dětství, ale závodně asi tři nebo čtyři roky. U Hanyho jsem teď druhou sezónu.“
„Je to pro nás takové Mistrovství galaxie!“ řekl jeden rumburský cyklista. Že nevíte, o co jde? No přece Tour de Zeleňák! Je to závod, který má u nás ve výběžku obrovskou tradici. Jeho trasa, dlouhá 54 km, vede celým Šluknovským výběžkem a tento rok se konal již 35. ročník. A Viki se letos stala jeho celkovou vítězkou v ženské kategorii. Patří to prozatím mezi její největší úspěchy spolu s výhrou Pekla severu v juniorkách a účastí na mezinárodním etapovém závodě Tour de Feminin, kde je samo o sobě těžké se udržet v první etapě, natož dostat se až do páté.
„Zeleňák je srdcovka! Je to atmosférou a organizací asi nejlepší závod tady.“
„Den před závodem si musím umýt kolo, i když ho mám čisté, a všechno si dopředu v klidu připravit. K snídani mám většinou vajíčka, a tak půl hoďky před startem si dám něco sladkého.“
A co s sebou na závody? Dříve Viki vozila gely, ale ty na ni byly až moc sladké, tak je postupem času vyměnila za přesnídávky pro děti. Když jede delší závod, přibalí si i nějakou müsli tyčinku. Viki nejvíce vyhovuje jezdit na vodu, málokdy si s sebou vezme ionťák.
„Nejsem na krátký a výbušný závody do 30 km. Spíš mi sedí delší kolem 70-80 km“.
Jelikož teď přichází nejchladnější období roku, cyklisti své stroje pomalu začínají uklízet. Přes zimu se kolo dá nahradit například během nebo posilovnou. Je také možnost si pořídit trenažér a jezdit doma u telky.
„Kolo a zima? To je teď aktuální otázka! Minulý týden jsem na kolo jela (chtěla jsem si dát poslední vyjížďku na silničce) uklouzlo mi to a zlomila jsem si patku na kole. Takže závodní kolo už zazimuju a po roce zase vytáhnu bike“.
Jak já se těším až bude zase sluníčko hezky hřát! Zima není nic pro mě. Jak to máte vy? Stavíte raději sněhuláky nebo se opalujete u vody? Velký dík patří Viki. Jako pokaždé jsem si rozhovor moc užila. A vy už víte, co bude dál, protože je to furt stejný. Příští týden ve středu – ahoj!
