Festivaly jsou príma. Vždycky když se na nějaký chystám, něco si koupím, abych nedělal ostudu. Šampón, pastu na zuby nebo pastelky. Letos jsem to vzal z gruntu a pořídil si celou sadu ponožek. Má být zima.Ale nemám to takhle sám, tyhle holky si třeba jistě koupily nové botičky. Stejně důležité je udělat si nějaký festivalový plán, přemýšlel jsem o něm celou cestu do Karlových Varů.
Nesmějte se je to důležité strategické rozhodování. Kolega Staněk se třeba vloni pro pásmo videoreportáží rozhodl vystupovat jako ten, který se na fetivalu nudí a i když bych řekl, že se chvílemi bavil dobře, musel udržet tu premisu se kterou do projektu vstoupil.
Někde u Ostrova nad Ohří jsem měl jasno. Nebudu tlačit na pilu, žádné oficiality, žádné večírky, prostě takový zklidněný baťůžkář, který chodí do kina…ne ale víc jak jednou za den.
A všechno pokud možno zvolna.
Někteří se strategicky rozhodli jinak a festival pro ně skončil ještě před zaájením.
Ta policistka říkala, že tu není nic k fotografováním. Bohužel bylo.
Zatímco hvězdy a výajpíí hosté se srocují kolem Puppu, novináři kolem barů v hotelu Thermal. Protože jsem si koupil jenom ponožky a nikoli smoking, zůstávám věrný betonovému Thermalu a v pátek tu nálada byla poněkud nervozní poté, co jeden vydavatelský dům koupil jeden podnikatel. Rozpoložení prodaných kolegů nebylo úplně ideální.
Nic se ale snad nejí tak horké jak se uvaří. Ani kostelecké párky.
Kino. I tady jsem se rozhodl, že to nebudu nijak hrotit, ale že každý den si jedne film dám. Novinářské projekce bez tlačenic a bez stání front na lístky. Zašel jsem tedy film Ve jménu syna
Víře oddaná Elisabeth je moderátorkou katolického rádia. Poté, co jejím životem otřese rodinná tragédie, nalezne v sobě sílu čelit realitě způsobem, o kterém neměla ani tušení. Film, který diváky vyburcuje z pohodlných sedaček kinosálu, je absurdním a černým humorem prošpikovaným dílem, kritizujícím pokrytectví katolické církve.
Drsná story o ženě, která vezme do ruky zbraň a popraví několik kněží, kteří úplně nepochopili, že pedofilie se neslučuje s jejich posláním místy malinko drhne a chvílemi mrazí. Jako distributor bych tenhle film nekoupil, ale na dvojce kolem jedenáctý večer by své diváky našel.
Kdybych hvězdičkoval, dám tři z pěti. Jenu za ten příběh a dvě za rány z flinty, který mě dvakrát opravdu probudily.
Bubliny. Nepřijel jsem letos ze Šenova do Varů sám. Vzal jsem jednu holku a dva chlapíky. Jsou tu volně k dispozici i pro návštěvníky Reflex Pointu a k nim dvě bubliny. Můžete si tu snimi dělt co chcete a když mi pošlete fotku, rád ji zveřejním. A trošku si odpočinu. Jak jsem psal na začátku. Chtěl bych udržet trend a dělat letos všechno opravdu zvolna.
(psáno pro reflex.cz)
