Šel jsem tuhle s Aničkou úvozem, ona se zabývala svými záležitostmi (ptáčci, myši, kosti, liška…) a já mými blbostmi. Naskočilo mi, nevím proč, že „jako vždy třešně zrají a štěká premiér…“. Chudák Karel Kryl. Takhle si ho zprznit. Ale není se čemu divit. Po pár týdnech nuceného klidu jsem se vykvajznul na mediální dietu a pouštím si to přes „24“-ku do palice od časného rána. Sice to chvílemi střídám s německou televizí, to abych se ujistil, že na Zemi ještě žijí lidé, nikoli političtí buranští roboti, ale přece jenom, žiju v Česku, tak si to musím i po česku vyžrat. Takže až tyhle řádky, které píši v úterý ráno, budete číst, nejspíš už budete vědět koho nám to „taťka Milouš“ nadělil za teriéra, pardon premiéra, a jak nás asi bude „oštěkávat“. Příznačné je, jak rychle Prezeman vytěsnil ze svých projevů a asi i z myšlení ty kecy, kterými nás krmil kolem volby (stejně to všechno byly lži…), kdy se chystal „být prezidentem dolních deseti miliónů…“. No, a vida, dnes už se chystá plnit „tužby“ a „přání“ jeho voličů. No, tě péro! Tenhle notorický virotik, kterého bystřejší komentátoři označují jako „chytřejšího Gottwalda“, jistě nemá na mysli nějaký masarykovský obrat k větší a evropštější demokracii, ten se chystá nás svěřit do péče svých kamarádů, aby on se mohl v klidu někde vykalovat a slintat nad tím, jak se mu to všechno daří… No, nic. Asi se v rámci zachování zbytku srdce zase na ty zprávy vykašlu a budu chodit s Aničkou pozorovat „Krávu na mraku“. Že nevíte, co to je? Hm – kdysi Karlu Krylovi přišel (jistě, že za bolševika a do Mnichova) konspirativní dopis posluchače s přáním, aby mu Karel zahrál tu krásnou písničku, tamtu, no tu „Krávu na mraku“! Rušičky tehdy rušily a asi to panu posluchači nějak zkomolily. Byla to, jak tušíte, „Karavana mraků“. No, nic, jdu se kouknut na „Krávu na mraku“, i když prší, třešně nezrají a u sousedů štěká pes…
