Ve čtvrtek 3. října 2019 byla na budově varnsdorfského gymnázia číslo popisné 1800 ve Střelecké ulici odhalena pamětní deska dnes již legendárního lužickosrbského gymnázia..
Letos totiž uplynulo 70 let od chvíle, kdy tato první lužickosrbská střední škola v dějinách ukončila výuku ve Varnsdorfu a byla nucena se přestěhovat do Liberce. Skončily tehdy pro mladé studenty a studentky ze srbské Lužice „zlaté Warnočanské časy“, jak na studia v našem městě později s velkou nostalgií vzpomínali. Jak by ne – bylo krátce po válce a oni přišli ze zničeného a hladového Německa, kde byl jejich národ tvrdě potlačován. V Československu se z nich stali takřka přes noc opečovávaní přátelé. A lužickosrbské gymnázium se zásadní měrou postaralo o výchovu a vzdělání první poválečné generace lužickosrbské inteligence. Z té následně vzešli vědci, učitelé, lékaři, hudebníci, spisovatelé a novináři. Ti všichni se v rodné Lužici postarali o uchování a rozvoj lužickosrbského jazyka a kultury po druhé světové válce.
O obnovu lužickosrbského školství v poválečném Československu se zasloužily především Ústřední matici školská v Praze (ÚMŠ) a varnsdorfský odbor Společnosti přátel Lužice. Největší podíl na tom měli předseda ÚMŠ v Praze JUDr. František Stašek, českolipský školní inspektor ve výslužbě Josef Maštálko a ředitel Měšťanské školy ve Varnsdorfu Karel Macků. Vše začalo již 26. listopadu 1945 ve Varnsdorfu uspořádáním obchodního a zemědělského kurzu pro lužickosrbské studenty. V srpnu roku 1946 byl otevřen kurz pro nové lužickosrbské učitele a kurz při obchodní škole.
Začátky lužickosrbského gymnázia nebyly jednoduché. První školní rok 1945-1946 byl zahájen až v neděli 2. prosince 1945 v České Lípě. „Spolkové lužickosrbské reálné gymnasium Ú.M.Š v České Lípě“, jak zněl plný název školy, vyučovalo ve třech třídách 61 studentů, ale jen v jedné z nich se vyučovalo výlučně lužickosrbsky. Zanedlouho se ukázalo, že v České Lípě není pro vyučování Lužických Srbů dostatek prostoru a proto se v prosinci 1946 škola přestěhovala do Varnsdorfu. V té době měla již 4 třídy s 80 studenty. Tady škola působila půldruha roku, tedy od ledna 1947 do srpna 1949, kdy se na poslední školní rok své existence v ČSR musela přestěhovat do Liberce. Tam byly v září otevřeny již jen dvě třídy s 21 studenty. Škola dostala název „Staškovy lužickosrbské pobočky gymnasia v Liberci“ a její činnost byla ukončena k 30. červnu 1950.
Největší počet lužickosrbských studentů tedy prošel Varnsdorfem. Kupříkladu k 31. prosinci 1947 jich zde bylo zaznamenáno celkem 184, z toho 106 v pěti třídách lužickosrbského gymnázia. Od září 1947 toto gymnázium užívalo čestný název „Staškovo spolkové lužickosrbské reálné gymnasium Ú.M.Š ve Varnsdorfě“. V únoru 1948 však došlo v Československu k zásadní politické změně a v důsledku toho bylo rozhodnuto školu zestátnit. Nejjednodušší bylo převést ji pod nedaleké rumburské gymnázium. Další školní rok tedy působila již pod třetím názvem jako „Reálné gymnasium v Rumburku – Staškovy lužickosrbské pobočky ve Varnsdorfu“.
Loňský návrh (srpen 2018) varnsdorfského sorabofila Milana Hrabala na zřízení pamětní desky v roce 2019 byl vyslyšen libereckým spolkem Societas Amicuum Liberec (SAL), který aktuálně organizuje Rok lužickosrbské kultury v Liberci. Zástupci SAL se na realizaci této desky dohodli s vedením gymnázia a především s majitelem budovy, jímž je město Varnsdorf. Vzhledem k výše zmíněné „názvové smršti“ se organizátoři rozhodli, že na varnsdorfské pamětní desce bude jen obecná informace o existenci lužickosrbského gymnázia bez konkrétních názvů. Vytvoření desky bylo svěřeno zkušenému varnsdorfskému rytci Jiřímu Trebatickému.
Dopoledne před slavnostním odhalením pamětní desky přijeli do Varnsdorfu zástupci SAL Jana Vančatová a Tomáš Breň. S nimi dorazila i čtveřice tehdejších lužickosrbských studentů: zakladatel projektu revitalizace lužické srbštiny Witaj Jan Bart, chirurg Dr. Jan Brězan, literární vědec a sorabista Prof. Dr. Helmut Faska a zubní lékař Dr. Jurij Kubica. Současný ředitel gymnázia Jiří Jakoubek je provedl školou. Pánové si s chutí prohlédli „své“ učebny a aulu a zavzpomínali na různé příhody ze studentského času. Na závěr prohlídky školy se setkali se studenty z dějepisného kroužku. Všichni přítomní obdivovali dobrou češtinu čtyř vzácných hostů. Jejich emotivní vzpomínání na varnsdorfská studia před sedmdesáti lety bylo nejen zajímavé a poučné, ale nepostrádalo vtip. Na dotaz, jaký si pamatují nejveselejší zážitek, odpověděl pan Bart tehdejším vtipem: hádankou „jaký je rozdíl mezi partyzánem a partyzánkou?“. Odpověď byla prostá: partyzán na seně spí a partyzánka je senem naplněna (jednalo se o cigaretu značky Partyzánka). Na závěr pánové z Lužice zazpívali českou píseň Andulko šafářová, která v Lužici zlidověla pod názvem Hančička wowčerjowa.
Po skončení besedy poseděli a podebatovali při kávě u ředitele školy. Poté se odebrali ke vchodu do gymnázia, kde společně odhalili pamětní desku. Před stržením roušky Milan Hrabal připomněl význam lužickosrbského období v českém pohraničním městě. Po něm krátce promluvili varnsdorfský místostarosta Roland Solloch a liberecká Jana Vančatová. Deska byla odhalena krátce před půl dvanáctou.
Závěrem své návštěvy Varnsdorfu se hosté z Lužice vypravili k dalším místům, která byla spojena s jejich zdejším studiem: k internátu Lutna (dnes sídlo bytového družstva Průkopník č. p. 454 v ulici Štefánikova) a červené vile (dnes vila TOSu č. p. 586 v ulici Kmochova). Rovněž je zajímaly domy, v nichž pobývali lužickosrbský hudební skladatel Bjarnat Krawc a a jeho dcera grafička Hanka Krawcec. Jedná se o vilu č. p. 2408 v ulici B. Krawce, na které je umístěna pamětní deska připomínající skladatelův pobyt, dům č. p. 2056 v ul. Jiřího z Poděbrad, kde B. Krawc 25. listopadu 1948 zemřel a budovu fary č. p. 471 na náměstí E. Beneše, kde měla Hanka Krawcec malý byt a ateliérem. Na domě je pamětní deska na tuto umělkyni.
Poté delegace odjela do České Lípy a dále do Liberce, kde na druhý den byla mimo jiné odhalena pamětní deska na budově, kde lužickosrbské gymnázium absolvovalo svůj poslední český školní rok.
(Pozn.: V historické části textu autoři vycházeli mimo jiné z těchto zdrojů: Melichar Jaroslav: Kronika lužickosrbského gymnasia v ČSR, rukopis 1990, Hrabal Milan: Varnsdorf – české okno do Lužice, Městská knihovna Varnsdorf, 2011, Juricová Vladimíra: Lužickosrbská gymnázia v ČSR po 2. světové válce, diplomová práce, 2014, Šůla Jaroslav: Lužickosrbské školství v severních Čechách po II. světové válce, in Pro Lusatia, Opole, 2018)
Fr. Liecht a gr.
Fotografie Milan Hrabal a Ivo Šafus:
