Letos jsme se podruhé vypravili na opravdu velký pouliční festival, který se posledních dvacet let koná v umělecké čtvrti Drážďan, v Neustadtu a ačkoli jsem se bohužel nezdrželi dostatečně dlouho, stačilo nás to, abychom zase trošku nastartovali a uvědomili si, že „když se chce, tak to jde“. Těžko říci, jestli se v Německu bavit umějí a u nás ne, ale vypadá to tak. Hraje se v každém průjezdu, míchají se styly, návštěvníci se usmívají a to — bez nějaké přehnané konzumace podpůrných látek.
Dokonce i policisté, kteří stojí na přístupových cestách jsou naprosto v pohodě.
Všechno je to v ostrém kontrastu se snahou nejenom místních organizátorů podobných akcí, kterým se často nedostává publika; i ústečáci mají podobné zkušenosti a to je Ústí nad Labem město strukturou Drážďanům velice podobné. Třeba i tím, že je městem univerzitním.
Při vědomí toho, že tu je jedna obrovská čtvrť, která takhle hraje a zpívá nepřetržitě tři dny, je rumburská vyhláška, která definitivně zakázala akce typu technopárty, ale i jakékoli hraní ve městě a okolí naprosto stupidní.
Konec mudrování, nějaké fotky.
