Nedávno jsem se na sebe doslechl, že jsem už natolik profláknutý a důvěryhodný, že se ze mne stal citovaný zdroj…
Moc váhy jsem tomu nepřikládal, považujíc to za nehoráznou pitomost. Ale červíček vrtal, hlodal. Tak jsem poprosil strejdu Googla, ať ukáže, co ví. A ono ejhle – pitomost to je, ale jinak, než by se dalo čekat.
Opravdu se mi podařilo objevit, že jsem v seznamu citací jedné diplomové práce, dokonce na UK. Ovšem já kdybych byl vedoucí či oponent práce, měl bych docela problém. Citace tak, jak jsou v práci uvedeny, totiž svědčí minimálně o nedbalosti.
Pokud totiž autor práce vůbec tyhle texty studoval, měl srolovat o pár řádků níž než jen na titulek. Městský web se od té doby změnil, dnes těžko soudit. Obrázky a moje jméno se tu vůbec neobjevují a autor je jasný na první dobrou.
V Deníku je prokazatelnější, v čem je jádro pudla. Vrchní část obrazovky. Foto neznamená autor. Ten je 2x až na konci textu – a já to rozhodně nejsem.
Takže tak. Pokud u nás vznikají titulovaní odborníci způsobem „kouknu, co je na povrchu – co je uvnitř mě nezajímá“, není se co divit, že to u nás vypadá tak, jak to vypadá.
