Někdo říká tři, někdo pět, jiný osm. Tisíc. Že by prý jako mělo být vidět v noci na obloze hvězd. Tuhle jsem tam koukal. Hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon ve mně, tahle parta… Zajímavé, že i ke stáru a nejen v pubertě, ten pohled člověka bere. Jak jsme malí, nicotní, ztracení, ale ovšem zároveň skvělí, dokonalí – protože jsme součástí všeho toho vesmírného cirkusu! Hm, ale aby to nevypadalo, že jsem při nepřetržité protipovodňové hlídce nějak vyměknul. Prostě mi přišly na hlavu nějaké číslice, což se pokusím rozvést… Přišlo mi zároveň pitomé, že v jedenadvacátém století, kdy je na světě tolik elektroniky, že až nám jednou nějaký nepřející vládce vypne proud, tak jsme tak do týdne jako lidstvo na hodně velkém prkně, tak mi tedy přišlo pitomé, že na našem doubickém čůrku, zvaném Doubický potok nemůže být umístěn elektronický čudl, čudlík, čudlíček, který by někde nahoře na ústředí cinknul, až by na něj vlezla voda… A já bych se mohl dívat jen na nebe a ne do koryta, kde naštěstí tekl jen normální proud.
Ovšem – to by to tu kolem nesměla být ta slavná tunelářská Česká republika, v korupci umístěná na žebříček někde kolem středoafrických zemí. Jestli totiž, přišlo mi pod tím kantovským hvězdným nebem, se v téhle zemi (říkají odhady) nějak někam „rozpustí“ ročně až sto miliard státních peněz, určených pro státní zakázky, pak mi vychází, že za jedenáct let od těch minulých obrovských povodní takto někam „vyšuměl“ vlastně jeden celý roční státní rozpočet! A to je tedy bomba! To si, tuším, nemůže dovolit žádný stát na světě. Takhle si pod sebou nejen řezat větve na nějakém stromu civilizace, ale levou zadní si vykrádat, co tam dává pravá přední, to snad není možné! To pak nezbude na čudlíky v Doubici, to je jasné! A nezbude ani na nic jiného, potřebnějšího, než čím by mohly být doubické potoční čudlíky. Pánové, nahoře, vy tam – těsně pod tím kantovským nebem, už se na to kradení laskavě vyserte, jo? Díky! P.S.: Dáno do tisku 13.6. 2013 ráno, ještě než začaly chodit „ty zprávy“ :-))
