V pátek 5. července 2019 bylo takřka po celý den živo v Jiřetíně pod Jedlovou.
Nelehce se píše o akci (nebo spíš sérii akcí), která překvapila ve všech směrech, bohužel opravdu ve všech.
Dopoledne jsem do Jiřetína přijel jen kvůli na plakátě inzerované výstavě. Jenže jenže – tu jsem prostě nenašel. A nebyl jsem sám. Proč, to nevím. Nějak jsem nepochopil, koho se zeptat. Místo toho jsem na náměstí našel pár stánků a „účinkujících“. Ti byli namnoze zmateni jako já. Ptal jsem se, co ví o programu a časovém harmonogramu, a většinou nic… Nakonec to dopadlo tak, že jsem se zakecal a nějaké ukázky, ke kterým došlo, úplně prošvihl…
Večer už to bylo lepší. Sice nás u vchodu do kostela stálo před plánovanou besedou jen pár, ale režisér a kostýmní výtvarnice (režisérova manželka) dorazili a jejich povídání bylo hodně zajímavé. Seděl jsem v prvních řadách, nevím, kolik se nasbíralo posluchačů za námi, ale ML se mne šeptem stačil optat, zda jsem na místě zahlédl někoho z organizátorů. Inu, nezahlédl…
Po besedě a poslechu přesun pod křížovou cestu, kde je připravené plátno a promítačka. Čekal jsem Čadíky, místo nich tu stojí pan Nejtek s panem Štěpánkem (Centrum Panorama Varnsdorf) a na úvod si vyslechneme litanie o nepřipravenosti akce, kdy se za organizátory nikdo pod schody k přípravě promítání nedostavil a za technický personál museli zaskakovat okolo jdoucí dobrovolníci. Naštěstí všechno dobře dopadne, pan režisér pronese úvodní slovo, pan Nejtek dostane ocenění za přínos pro kinematografii a zaplněné schodiště se dočká promítnutí Máje.
