Zachraňme Gymplfest! 2019

V pátek 21. června 2019 proběhl nultý pokusný ročník nástupnického studentského předprázdninového hudebního festivalu s názvem Zachraňme Gymplfest!

Asi by bylo lépe, kdybych raději některé věty nenapsal a některé události nekomentoval. V loňském textu je totiž souvětí „Nicméně na kulturní mapě města jde o nezanedbatelný zářez, který nemožno přehlížet a byla by věčná škoda o tenhle fesťák přijít„. A ono se to málem stalo. Asi nemá smysl babrat se v tom, proč se pozvolna Pivovar Kocour dostal tam, kam se dostal, a nepořádá se tam nic z akcí, které tu dříve bývaly běžné a hojné. Nebo v tom, proč samotné gymnázium nemělo najednou zájem tuhle předletní sešlost dál zaštiťovat a zajišťovat. Důležitější je, že se dal dohromady spolek bláznů, co se rozhodli pokračovat…

Inu, dle mého se daly čekat dva extrémy. Buď totální propadák a pád na držku, nebo relativně slušné pokračování tradice. Ještě že neprošel nápad na GymplPles na Lidovce, tam bych se asi přikláněl k první variantě. Takhle mám za sebe pocit, že nakonec naopak festival paradoxně vydělal na novém místě a rozvolnění dění.

Začátek v podstatě stejný jako roky minulé – lidí pomálu, sem tam někdo, všechno se teprve chystá a čeká. Jenže výhodou je plac, posekaná tráva, volnost. Tam posedává někdo, na opačném konci jiní polehávají. Někdo sedí až na pláži na lavičkách, u stánku s pivem popíjí německá rodinka… Kdo chce, courá, kdo nechce, sedí nebo leží. Dark Shade hráli dobře, ale zpěv mi drásal nervy. Oba mladí bubeníci překvapili, ale myslím, že si ještě mají co v hlavě rovnat. Parkouristé se konečně dočkali a po průšvihu na Slavnostech města velmi úspěšný reparát (když jim do vystoupení nikdo nezasahoval). DCRadio OK, bylo vidět, že je to sehraná parta. A samozřejmě u ničeho, co se tu kde děje, nemohou chybět kluci z líhně AdrenalinPointu…

Čas se zvolna nachýlil, a já se vypařil. Protože jsem na několikanásobné pozvání slíbil, že budu na koncertu Kvíltetu v Městské knihovně. Původně jsem ani neuvažoval, že se vrátím, ale byl jsem požádán, jestli bych nezaskočil za panského kočího. Když jsem tedy vyložil „náklad“, šel jsem se podívat na aktuální situaci. Lidí mnohem, mnohem víc než při rozjezdu. Také už podstatně veseleji. Na pódiu Angelic Project. Kdysi dávno jsem tyhle holky viděl a zrovna moc mne to nezaujalo. Ale teď se drsným (snad až vychlastaným) hlasem z pódia hrnuly metalové odrhovačky, které sem i přes občasná interpretační škobrtnutí pasovaly jak zadnice na hrnec. Takže opakuji, co jsem řekl klukům, co se přišli ptát – jo, za mě dobrý. Snad to všichni přežili a máme se nač těšit příští rok.

PS: Jen by to asi chtělo dotáhnout finiš, Lucka byla v neděli hodně naštvaná, když místo příprav startu Štěkatlonu musela nejprve naplnit spoustu pytlů všude se válejícími odpadky…