Tanambourrée 8. června 2019 (den třetí)

Sobota 8. června 2019 18.00 hodin – Tanec v exteriéru.

Tanec v exteriéru je dnes již tradičně očekávaná součást hlavního programu festivalu. Je vyústěním tvůrčích tanečních dílen, které se uskutečnily v pátečním odpoledni a sobotním dni. Osmero dílen vedlo letos jedenáct lektorů z celé ČR. Z tohoto počtu byly tři dílny tzv. komplexní estetické, ve kterých se setkávali dva lektoři z různých uměleckých oblastí (pohyb-hudba, pohyb-divadlo, pohyb-výtvarno) tak, aby společně v tvůrčím procesu s dětmi zpracovali podtitul festivalu Křehký svět. Je zřejmé, že v uvedeném časovém horizontu (celková časová dotace každé dílny byla 8 hodin) nelze vytvořit hotové umělecké dílo. Úkolem lektorů bylo zejména, nabídnout účastníkům novou možnou tvůrčí cestu, kterou společně absolvovali tak, aby účastníci byli vtaženi do tvůrčího procesu a podíleli se aktivně na výsledném prezentovaném tvaru. Druhou výzvou pak bylo, umístit tuto prezentaci do exteriérů města Varnsdorfu. Podařilo se tak i letos vstoupit jak do upravených, tak také zanedbaných, či dokonce skrytých koutů města s úmyslem oživit genia loci daného místa a veřejnost na něj upozornit. S potěšením musím přiznat, že zvláště zanedbaných, či dokonce skrytých míst, za těch dvacet let v centru města viditelně ubylo.

Ještě než jsme se vydali do venkovních prostor, byl Tanec v exteriéru zahájen dvěma prezentacemi ve výtvarném ateliéru ZUŠ.

Hana Tuháčková – pohyb (Dobřichovice) a Markéta Tejklová – výtvarno (Mořinka) vedly komplexní estetickou dílnu pohyb-výtvarno 13-14 letých dívek. Společně s dívkami výstup nazvaly Křehká rovnováha. Před očima se přítomným divákům odvíjel výtvarnými a pohybovými prostředky zpracovaný příběh ekologické rovnováhy/nerovnováhy.

Ve druhé ukázce byly děti ve věku 8-10 let, které pracovaly v taneční dílně s Věrou Pavúčkovou (Hodonín) a výstup nazvaly výstižně Překvapení, co mám v dlani. Dívky vedeny hudbou proměňovaly důmyslně dynamiku pohybové kompozice neustále se proměňující v prostoru se sepjatými dlaněmi. Teprve v závěru ukázky se ukázalo, že onou ochraňovanou křehkostí je vaječná skořápka, která tak snadno podlehne destrukci. Lektorka k tomu poznamenala pouze tolik, že většinu pohybových vazeb si tvořily dívky samostatně. Jejím úkolem bylo přinést téma, rekvizitu (vyfouklé vajíčko) a vést tvůrčí proces tak, aby dostal celistvý rámec.

Po přesunu účastníků i diváků na nádvoří ZUŠ tento útulný prostor zabydlely dívky ve věku 8-10 let, které pracovaly v taneční dílně s Lenkou Jíšovou (Plzeň). Svou ukázku nazvaly výstižně Proměny křehkosti (chráněná území) a doprovázely se samy vlastním hlasem a kovovým melodickým nástrojem Nataraj.

Poté nás čekala první delší trasa. Vydali jsme se do zahrady (dvora) Speciální školy. Vendula Burger – divadlo (Svídnice) a Radka Kulichová – pohyb (Brno) vedly společně komplexní estetickou dílnu pohyb-divadlo pro dívky ve věku 11-12 let. Výstup nazvaný Když něco ztrácíš, který vycházel z metody Jacques Lecoq a znakového jazyka, podpořen hudební koláží, přinesl v závěru divákům ústy účinkujících otázku: jakou píseň právě teď znázorňujeme na ticho? Po řadě pokusů a omylů byla divákům otázka rozkryta. Ukázka byla realizována znovu tentokrát na hudební píseň Jana Wericha Hodné štěně. Výstup tak ještě umocnil již vnímanou přirozenou komediálnost a probudil upřímný smích diváků.

Takto naladěni jsme se vydali za další ukázkou do městského parku. V taneční dílně Pavlíny Lipenské (Ústí nad Orlicí) pracovaly ty nejmladší – dívky ve věku 6-8 let. Součástí tvořivého procesu byla i autorská kolektivní báseň, kterou vytvořily, ale rozhodly se ji nezveřejnit i přesto, že je jako nit vedla celou jejich tvorbou i ukázkou nazvanou 5…1. Zde tedy uvádíme alespoň jejich motto: 1, 2, 3, 4, 5, dětem patří celý svět!

Šestá ukázka, jako výstup z komplexní estetické dílny pohyb-hudba, kterou vedli Magdalena Pupík Rellichová – pohyb (Rychnov u Jbc.) a Petr Smetana – hudba (Varnsdorf), byla určena 11-12 letým účastníkům, a byla vetknuta mezi stromoví v parku naproti plaveckému bazénu. Hudební doprovod k pohybovému projevu nazvanému Tání si účastníci realizovali sami formou bohaté hudební škály dřevěných nástrojů a xylofonů. Petr Smetana jim přizvukoval na klarinet. Společně tak vytvořili bohatou krajinu imaginace, do které se divákům snadno vstupovalo.

Poté jsme se přes park přemístili pod pozvolna stárnoucí budovu bývalé továrny, kam tanečnice z tvůrčí dílny 15+, vedené Marií Herderovou (Liberec), instalovaly svůj výstup nazvaný Rovnováha křehkosti. Už samotný kontrast strohé statické stavby podléhající zkáze času a mladých tanečnic kypících energií v pohybu, podpořené vhodně voleným hudebním doprovodem třívěté skladby sólové kytary, dal vyniknout zvolenému tématu – křehkosti rovnováhy. Nadto bylo téma rozvíjeno i samotnými tanečnicemi ve zvolených pohybových principech, díky kterým divákovi před očima vědomě vznikala a rozpadala se uskupení dívčích těl, jako alegorie staveb, chrámů, podléhajících zániku. Lehkost a přirozená vnímavost skupiny, s jakou bylo vše provedeno, přinesla údiv, jak lze tak kompaktní celek vytvořit v tak neuvěřitelně krátkém čase s tanečnicemi z různých skupin. Což je další specifikum těchto dílen, ve kterých se záměrně setkávají účastníci ze 4-5 skupin, aniž by se před tím kdy nesetkali.

Pomalu jsme se podél řeky Mandavy vraceli zpět na nádvoří ZUŠ, kde nás čekala poslední ukázka z tvůrčí taneční dílny Ludmily Rellichové pro dívky 13-14 leté. Svůj výstup nazvaly Chci poznat pravdy tohoto světa… Silný dramatický celek s osobitou výpovědí dívek vznikl na verše Mileny Hercíkové a hudbu Olgy Ježkové. Samy účastnice o dílně napsaly: Dvě ženy, jeden pohled na svět. Náš pohled na svět je zatím plný otázek, radosti, jistot i nejistot. Chceme však poznat pravdy tohoto světa.

Potlesk diváků v nádvoří ZUŠ ukončil hlavní programovou část Tanambourré 2019.

(JiL)