Tanambourrée 2019 aneb Křehký svět – 21. ročník otevřeného celostátního festivalu scénického tance (čtvrtek 6. června 2019 17.00 hodin – Tanec v divadle).
Zatímco venku krajinu spalovalo letní slunce, uvnitř městského divadla byl příjemný chládek, lehké přítmí a poklidná atmosféra. Ale v zákulisí to vřelo, divadlo praskalo ve švech, vrcholily přípravy na zahajovací představení festivalu, který právě vstoupil do nového dvacetiletí.
Nebylo tedy žádným překvapením, že v úvodu zahajovacího představení byla křtěna publikace Tanec v exteriéru, která předchozí dvacetiletí reflektuje. Kmotřenci jí byli ti, bez kterých by festival nebyl – paní Jarmila Šenová a Mirka Soukupová, jako hlavní organizátorky a duše festivalu, a pánové Martin Louka, který dal festivalu jméno, a Milan Hrabal, který všechno to festivalové dění od počátku sledoval. Posledně jmenovaný je i autorem úvodní kapitoly křtěné publikace nazvané O Varnsdorfské kultuře – zejména taneční. Publikace mimo jiné dokumentuje, jak se z přehlídky oblastního významu velmi záhy stal festival, který je dnes „vlajkovou lodí“ tanečního hnutí scénického tance a to v republikovém významu. Je to právě prostředí festivalu, kde vznikají nové postupy umělecké výchovy a vzdělávání. Festivalu se podařila naplnit i dvě základní očekávání místních – jednak se i díky festivalu uskutečnila kvalitativní proměna tanečního oboru ZUŠ, jednak se uskutečňuje pozvolný nárůst místního obecenstva.
To, že se festival ve Varnsdorfu zabydlel, se podařilo i díky kontinuální podpoře ministerstva kultury ČR a krajského úřadu Ústeckého kraje, ale zejména díky zájmu města Varnsdorfu. Vrůstáme do nové doby, která na nás klade nové nároky. Nejnovější sociologické studie poukazují na skutečnost, že dnešním mladým lidem nestačí být vyzbrojen pouze soutěživostí, ale že je zapotřebí zejména kreativity, empatie a sociálního citu – tedy vlastností, které umění, a tedy i to taneční, v mladé osobnosti přirozeně vychovává. Toho je si zřetelně vědomo i vedení města, alespoň zájem a podpora tomu nasvědčují.
Organizátoři festivalu se po loňské zkušenosti rozhodli, že je zapotřebí, aby byl program poněkud subtilnější. A tak zahajovací taneční večer byl koláží 9 tanců z různých koutů naší země.
Zahajovala taneční skupina ELLILO z Jindřichovic pod Smrkem, která zde byla úplným nováčkem. Jejich vystoupení nazvané Pouští v působivých scénických obrazech vykreslovalo atmosféru poutníků, kteří zmítáni větrem i suchem objevují na své cestě životadárnou oázu, kde se mohou osvěžit pramenitou vodou. Tanec byl i jakousi alegorií fází lidského života.
Taneční a pohybové studio Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou (TaPS Magdaléna) je naopak matadorem festivalu. Účastní se ho od roku 2001. V choreografii Nade mnou pode mnou modrá vykreslili pohybem, světlem a slovem na hudbu Erika Satieho atmosféru, kterou by dozajista vykouzlil ve svých abstraktních malbách přední český malíř Jan Baleka.
Taneční obor ZUŠ Bedřicha Smetany Plzeň vytvořil ve spolupráci Lenky Jíšové a dívek na hudbu Johna Adamse s využitím rekvizity pružných gumových pásů taneční kompozici nazvanou Kam až můžeš. Kompozici, která udivila svou mladostí, expresivitou, přesvědčivostí výrazu i tanečním provedením a vykazovala tak veškeré znaky současné taneční tvorby – autenticitu, angažovanost a uvěřitelnost výpovědi.
Druhým uvedeným dílem TaPS Magdaléna byla choreografie Marie Herbertové a dívek na hudbu Bohuslava Martinů nazvaná Květy jež nikdo nespatří. Vybraná hudba, promyšlené světlo i barva kostýmu a zvolený pohybový materiál, to vše spolu utvářelo silný poetický jevištní obraz, malbu, která vznikala, stejně jako mistrovská japonská kaligrafie, přímo před očima diváků. A nezbylo, než sledovat se zatajeným dechem, co přinesou okamžiky příští.
Svět v nás a okolo nás byla barevná a barvitá hudebně pohybová koláž Tanečního studia Dobřichovice, kterou, s podporou projekce, vytvořila Hana Tuháčková. Vše se zde podřídilo charakteru 11 drobných hudebních suit Luboše Sluky a vyjádřilo atmosféru, náladu, charakter.
Prostor dostaly i absolventské práce tanečnic, kde vše utvářely interpretky samy a pedagog byl v roli „mentora“.
První takové dílko Kláry Bubeníkové a Alexandry Víchové z TaPS Magdaléna na hudbu Elements Lendsley Stirling nazvané Pod hladinou vzduchu neslo výrazné znaky vlastního vkladu, pohybové invence a osobitosti. Jen zvolené téma se na samotné hraně abstraktnosti občas vytrácelo…
Druhé absolventské dílko uvedly dívky z tanečního oboru ZUŠ Františka Stupky Sušice na hudbu Imagine Dragons nazvané Džungle viděná i neviděná. Pohybem projevený osobitý názor osciloval u pozorného diváka minimálně na 3 hranách – džungle přírodní, džungle dnešní společnosti, džungle vlastní duše… záleželo jen na divákovi, po které lince příběhu se vydal. Pohybově i prostorově bohaté dílko mu to umožnilo.
Domácí taneční obor ZUŠ Varnsdorf v choreografii Anny Denežkiny na hudbu Woodkid – Iron otevřel nesnadné téma – Boj. Dívky v černém vstoupily do světelného kužele, aby prostým tahem prstů vykreslily ve svých tvářích bojovné masky. Atmosféra byla připravena. Atak vůči sobě navzájem, vůči okolnímu světu, vůči sobě samým mohl začít. Téma korespondující s věkem, kdy se vymezujeme už z principu snad vůči všemu, bylo zpracováno velmi naturalisticky. A snad právě tady by se dalo být více úsporným a hledat pohybové principy, které by nesly sílu sdělení bez nutnosti fyzického ataku.
Celý večer uzavřelo TaPS Magdaléna choreografií Ludmily Rellichové a dívek na hudbu Jana Jiráska Mariina cesta. S velikou pokorou k hudební předloze a velikou poetikou v pohybovém zpracování, s oporou v promyšleném světelném a kostýmovém provedení se nám v dívčí lehkosti, tanečnosti a citlivosti odehrávalo před očima silné biblické téma. Z jeviště až k divákovi do hlediště dolehla pospolitost skupiny, cit pro pohybový detail. Závěrečný okamžik, kdy zpěv ze záznamu přirozeně přešel do živého zpěvu na scéně, byl jen jakýmsi bonusem, kterého se divákovi dostalo k dokreslení tohoto silného tématu v uceleném jevištním tvaru.
(JiL)
První den festivalu v roce 2018 ->, v roce 2017 ->, v roce 2016 ->, v roce 2015 ->,v roce 2014 ->, v roce 2013 ->, v roce 2012 ->
