Květen končí a nadejde poslední měsíc školy před letními prázdninami. A někteří už rovnou odpočítávají čas do svátků vánočních.
Já to mám vcelku jednoduché. Bez ohledu na to, kolikrát jsem pravidelně konané akce už fotil, bez ohledu na milion daných slibů jejich účastníků, bez ohledu na to, jak dlouho se o nich ví dopředu, bez ohledu na to, že všichni pak chtěli fotky (jak jinak než zadarmo), tak i letos mi nikdo nedal vědět. Mám tedy měsíc dopředu plánováno jinak a nebudu, nebudu, nebudu. Ani o těch akcích snad raději mluvit nebudu.
Nebudu ani v úterý 28. května 2019 v Rumburku na koncertě.
Ve čtvrtek 30. května 2019 bych se snad ráno zkusil stavit na finále přehazované – barevném minivolejbale ve sportovní hale, ale určitě nebudu na kolidujících odpoledních akcích základních škol – Bratislavská má Den dětské radosti, Edisonka zahradní slavnost. Kdybych stíhal (jako že nestíhám), pak Rumburk a stadion. Nebo možná Popovou zpívandu v ZUŠ (ale tu taky nestíhám). A večer je divadlo.
Je to tak. Víc židlí, byť se obě houpou víc než dost. Ale dokud jsem si držku nenabil, mají přednost.
Vybírejte z plakátků, v našem kalendáři, ale i kdekoli jinde, pokud o nějakém zdroji informací víte. My jako vždy o spoustě akcí nevíme, do poslední chvíle vědět nebudeme, a je nám to čím dál víc jedno.
