Další beseda s Bárou Součkovou proběhne 28. 5. 2012 v Městské knihovně Varnsdorf. Ze severního Vietnamu si to zamíříme přes Yunan, Sechuan a podél tibetských hranic do Pekingu. Dva měsíce v Číně si zpestříme nahlédnutím k tibetským menšinám, ale i do nefalšované čínské kultury. V horách a mezi Tibeťany se budeme pohybovat stopem, ve vnitrozemí pak místní dopravou.
Postřehy z cesty:
Než vstoupíme do Číny, myslíme si, že cestování bude velmi obtížné, domluva krkolomná a smlouvání nepříjemné a nekonečné. Je pravda, že lidé většinou Aj nemluví a nápisy jsou často jen v čínských znacích, ale k našemu potěšení se občasně objevují i fixní ceny na trzích a nepřehnané přirážky, nepočítáme-li nějaké drobné výjimky. Nechybí ani ochota lidí pomoci, i když si jazykově třeba vůbec nerozumíme. Díky velké rozloze země turistů moc nepotkáváme a na některých místech jsme neobvyklými návštěvníky – dostává se nám milé pozornosti a lidé jsou fajn.
Domluva s Číňanybyla někdy docela těžká. Lidé se snažili pomoci, ale Aj většinou neuměli. Někdo zvyšoval hlas, v domnění, že třeba víc pochytíme, jiný nám to ještě radši napsal na papír v čínských znacích, což na nás také překvapivě nezabralo. Používali jsme malou konverzaci, ale s tou jsme velmi rychle končili. Mládež se snažila komunikovat v Aj a být západní, starší generace, až na malé výjimky, neuměla ani ta nejzákladnější Aj slovíčka. V restauracích, na vlakových i autobusových nádražích bylo většinou všechno psáno v čínštině.
Knedlíkové typyv Číně zaplesají. Obrovské kouřící hrnce skrývají bílé kulaté bochánky, které jsou buď plněné anebo prázdné. Náplň je někdy sladká – z cukru a ořechů, cukru a fazolí anebo slaná – směs zeleniny, hub, masa či tofu. Nejčastěji jsou k dostání ráno a nejlépe chutnají s horkým sójovým mlékem.
Prdýlka aneb děravé gatějsou velmi praktickou pomůckou pro malé děti. Rodiče prckům navlékají kalhoty s velkým rozparkem na zadku, aby se jim lépe a rychleji podařilo vykonat svoji potřebu. Jen málokdy děti nosily pleny. Nevím, jak to funguje, když dítě musí teď hned a není k tomu zrovna ta vhodná chvíle a místo a nevím ani, jak to rodiče dělají, že pozadí jejich potomku jsou pořád tak pěkně vymydlená.
V Litangu(východním Sechuanu), kde jsou především Tibeťané, se nám moc líbili pánové v dlouhých kabátech s rukávy až po kolena; vlasy měli spletené do hustého černého copu, někteří přes hlavu červený kus látky a jiní ležérně položený klobouk. Celý den stáli na ulici a obchodovali s housenkami nalezenými v horách. Vyměnili koně za motorky, které ale stále osedlávají a zavěšuji na ně hadrové brašny. Celé skupiny některých nomádů se přemisťuji na traktůrkách se zapřaženým vozíkem.
Připravujeme:
Mongolsko (z cyklu Dvouleté putování po Asii)
18. 6. 2013 18:00 Městská knihovna Varnsdorf
Mongolskou stepí nezávisle – pěšky a stopem se člověk může v této krásné zemi toulat věčnost a při tom si prožít hluboký pocit svobody.
