Ve středu 22. května 2013 se uzavřelo jarní kvarteto výletů s o.p.s. České Švýcarsko, pořádaných v rámci projektu Společný rozvoj cestovního ruchu Bad Schandau – Česká Kamenice. Ačkoli ještě dopoledne počasí nic nenaznačovalo, po poledni opět klesla teplota a navíc začalo krápat, poprchávat až místy hustě pršet. Tudíž se nás na obvyklém místě srazu v České Kamenici sešlo pět + „starý známý“ z minulé vycházky, zastupitel města Kamenický Šenov Ing. Harry Knie. Krátká operativní porada, několik pohledů k obloze a původní plány padají. Auty se přesouváme na parkoviště Sklářského muzea v Kamenickém Šenově, kam už jsme vás několikrát pozvali, třeba na zanedlouho končící výstavu pedagogů místní školy TUCET.
Ujímá se nás osobně paní ředitelka muzea, takže dostáváme hutnou nalejvárnu – historie budovy, historie muzea, expozice, nejslavnější kus – skleněná židle, rozdíly mezi rytím a broušením, vývoj zdobení skla, lustry, historie místních podniků a jejich majitelů… Dala by se tu strávit spousta času (pokud dobře počítám, jsem tu minimálně popáté a pořád je nač se dívat). Jenže za okny to chvílemi vypadá, že voda z nebe už nepadá a Ing. Jiří Rak nás už tahá ven. Krátká zastávka v hospodě na Práchni, kde zmíněný místní zastupitel s členy o.p.s. diskutuje možnosti mezikrajového propojení turistických autobusů (snad někdy z Nového Boru přes Panskou skálu do Hřenska), poté už míříme do Nového Boru.
Po náročné logistice s rozmístěním aut (výchozí bod / koncový bod) si dopřejeme procházku od lesního hřbitova (k místnímu památníku obětem rumburské vzpoury snad někdy příště) po zelené turistické značce. Člověku se až nechce věřit, co se skrývá v lese kousek od hlavní silnice. Vyhlídka Jelení skok, Půlnoční stráň, Havraní skály. Procházku zakončujeme v Radvanci a cestou si zanadáváme na úroveň místního značení, protože najít zmíněnou zelenou je poměrně často velký problém – občas je některé zakrytá větvemi, ale většinou spíš chybí a musíme citem odhadovat, kudy jít. Ale určitě to stojí za to, už jen kvůli těm nevšedním vyhlídkám z vrcholů…
A nakonec to časově vyjde tak, že na minutu přesně stihnu i dorazit po výletě v Rumburku na koncert, co víc si přát…
Fotoreport z vycházky následuje:
