Když jsem končil recenzi na nejnovější Plíhalovo album Vzduchoprázdniny, napsal jsem, že — s odkazem na básničku: když farář rozvlekle/hovoří o pekle/na mysli neklesám/nebudu v pekle sám — že budu zřejmě muset začít hřšit, abych se s ním někde potkal. Vzhledem k tomu, že jsem včera v Rumburku navštívil jseho koncert, jsem asi zasloužený hříšník a peklo to taky tak trochu bylo, hlavně pro fotografy, protože Karel Plíhal striktně zakázal jakékoli focení během koncertu a tak jedinou fotku, kterou z jeho hraní máme pochází z osmdesátých let a pořídil ji kolega Šafus. Koncert kde přehrál téměř celé aktuaální a zhora zmíněné album Vzduchoprázdniny byl ale fajn, byl hodně ztišený a musím přiznat, že na úplném začátku jsem si musel dávat velký pozor na to co říká, protože Karel tak trochu šumluje. Postupem doby to ale bylo lepší a lepší, možná proto, že jsem si nastavil uši na jeho projev anebo se rozmluvil.
Jak sám Plíhal říká na jedné z dávných nahrávek, správný folkový písničkář hlavně mluví a když občas vyzbude čas, zahraje nějakou píseň …. on sám se ale naštěstí nepouští do nějakých hlubokomyslných úvah, ale recituje své neodolatelné krátké nonsensové básně.
Na koncertě střídá akustickou a elektrickou kytaru a jeho hra je tak jemná a vycizelovaná, že chvílemi působí jakoby se nástroje vůbec nedotýkal.
Rumburské vystoupení podle stránek karelplihal.cz bylo letos zjara jedno z posledních, přes léto se asi objeví na nějakých festivelech.
