V širším regionu Českého Švýcarska si uvědomujeme význam železničních tratí, které jsou dnes technickými unikáty své doby. Mezi lety 1850 – 1910 vznikla síť doposud zachovaných vlakových spojení, která patří scenericky i technickým řešením k nejkrásnějším v Čechách.
Ať už jedeme vlakem U 28 (Dráha národního parku) nebo berlínským EuroCity z Děčína labským kaňonem do Bad Schandau s výhledy na skalní útesy a malebná letoviska krčící se pod nimi nebo pokračujeme dále přímými vozy Dráhy národního parku hlubokým údolím Sebnitztal vzhůru z pískovců do oblasti rumburské žuly, překvapí nás vždy rozmanitost a rychlé střídání krajinných obrazů nejsevernějších Čech a sasko-lužického pomezí. Viadukt u Vilémova s pozadím hřebene Tanečnice připomíná obrazy z Jizerských hor kolem Smržovky nebo Tanvaldu, přestože zde jsme o 200 – 300 výškových metrů níže. Spojovací dráha U 27/T2 přes Mikulášovice nás vyveze až do výšky těsně pod 500 m n. m., kde téměř dosáhne vrcholových partií hřebene Tanečnice – Plešný. Z jeho luk se otevírají neuvěřitelné pohledy na lesy a rokle zadního Českého Švýcarska v povodí horního toku Křinice. Dohlédneme přitom k Vlčí hoře, Lužickým horám, Růžovskému vrchu a Vysokému Sněžníku. Lokální dráha vede potom lesy rumburské vrchoviny, mezi chalupami v Brtníkách, přes nádražíčko v Panském do Rumburka, kde se spojí s hlavním směrem od Šluknova, resp. do Krásné Lípy.
A vracíme se okruhem zpět do Děčína: Trať U 8 (slaví letos 150 let svého vzniku) vstupuje za Rybništěm do Lužických hor. Scenerie téměř šumavská nebo jesenická, bukové a smrkové lesy nás neopustí až do Horní Kamenice. Nádraží v Jedlové je se svými 554 m nadmořské výšky nejvyšším bodem na celém okruhu. Jeho restaurace je pověstná v celých Lužických horách (o svátečních dnech si v ní nesednete).
Vlak začíná klesat lesnatým údolím. Opět samé chalupy. Kytlice, vyhlášená 2018 nejkrásnější obcí Ústeckého kraje, Mlýny, úzká vulkanická soutěska, kde míjíme hradbu vodorovných sloupců Pustého zámku (ta je nově zpřístupněna červenou značkou od Lísky) a příjezd do historického městečka České Kamenice – pestrý kaleidoskop českého severu. A pak už vulkanické vrchy Českého středohoří, pohled na Benešov a údolím Ploučnice přijíždíme zpět do Děčína.
České Švýcarsko o.p.s. propaguje pod názvem Dráha národního parku celý zmíněný okruh Děčín – Bad Schandau – Sebnitz – Mikulášovice – Rumburk – Krásná Lípa – Jedlová – Česká Kamenice – Děčín jako jedinečné východiště ze svých zastávek do skal Českosaského Švýcarska a za výhledy Lužických hor. Překvapivě se vlakem dostaneme přímo do Hřenska, byť nás z protější německé stanice Schöna dopraví přes Labe přívoz. Hlavní smysl turistického poslání Dráhy NP je nabídnout lidem jinou cestu než autem. Jízda vlakem sama se stává již cílem, auto zůstalo u nádraží a my se z jednotlivých stanic dostaneme po dobře vyznačených cestách k dalším cílům našeho putování, mimo hlavní atraktivity národního parku. Udržitelný cestovní ruch v praxi: ekologická doprava a nabídka túr méně známých, ale stejně krásných jako v okolí Hřenska.
Více informací k Dráze národního parku, včetně tipů na výlety z jednotlivých stanic, naleznete na www.drahanp.cz.
Nejen vlaky…
Ústecký kraj zajišťuje dopravu autobusovými linkami, které navazují na vlaky zejména v Děčíně a které dovezou turistu po speciálních linkách na Mezní Louku, do Jetřichovic, Schmilky, Janova, Růžové nebo Brtníků. Autobusy vyjíždějí i z Rumburka a Varnsdorfu a propojují tak České Švýcarsko se Šluknovským výběžkem. Známá linka 434 spojuje hlavní centra na obvodu národního parku, v sezoně jezdí v hodinových intervalech a umožňuje navštívit pohodlně třeba oblast Úzkých schodů mezi Doubicemi a Jetřichovicemi, což před několika lety bylo prakticky nemyslitelné.
Dnes je dobře napojena i levobřežní část Labských pískovců na centra v labském údolí: z Děčína přímé cyklobusy na Vysoký Sněžník, z Ústí do Tisé, v letní sezoně pak německé autobusy z Tisé přes Sněžník do Königsteinu – rychlé spojení do oblasti saských stolových hor.
Ve spolupráci s Ústeckým krajem, Českými drahami, autobusovými dopravci a ve vazbě na Saské Švýcarsko je tak zajištěna přeshraniční turistická doprava v rozměru u nás nevídaném. Plavba lodí v labském údolí patří k nejkrásnějším v Evropě. Na německém území vše doplňují kolesové parníky z 19. století, které plují až do Drážďan, historická tramvaj Kirnitzschtalbahn z roku 1898, jejíž kolej se vine po úzké silnici mezi skalami z Bad Schandau k Lichtenhainskému vodopádu, nebo elektrický výtah z počátku 20. století do letoviska Ostrau.
Budeme vyvíjet další aktivity pro rozšíření turistické dopravy v regionu. Jedna z nejvýznamnějších destinací České republiky by si zasloužila v tomto ohledu větší podporu státních institucí. Bez ní jen obtížně z krajských a komunálních úrovní zajistíme síť nezbytných parkovišť v regionu národního parku, kde mohou linky veřejné dopravy začínat a uvolnit úzké silnice od přemíry aut. V letních sezonách posledních let docházelo zejména v oblasti Hřenska k přeplnění parkovišť již kolem 10. hodiny dopoledne. Jen cílené rozšíření dopravní infrastruktury přispěje k uchování národního parku i regionu nejsevernějších Čech jako zdravého klenotu, jímž doposud stále je.
Jiří Rak, České Švýcarsko o.p.s.
