Knižní nabídku na přelomu let 2018-2019 obohatil nenápadný titul, vzniklý spoluprací a dobrou vůlí mnoha zúčastněných. S pomocí HitHitu se podařilo vydat vzpomínkovou knihu 222 a 2 příběhy 20. století.
Každá velká historie je složena z drobných příběhů, pocitů a okamžiků.
Hanu Strejčkovou tady u nás už známe, alespoň někteří. Režisérka a zároveň aktérka mnohých vystoupení i workshopů. V této souvislosti je důležitá citace „Každoročně realizuje projekt s cílem oživit paměť místa, poukázat na historii v kontextu dnešní doby, podporovat místní komunitu a kulturu. Zkoumá možnosti reminescenčních technik a jejich využití v dramaterapii, teatroterapii a na divadle.“ a pak také „Věnuje se především výzkumu interakce a srozumitelnosti tanečně-pohybového divadla pro děti a mládež, vztahu tance a literatury a specifikům při propojování/překračování žánrů.“ Má už totiž na svědomí jednu vydanou knihu pro děti (a od dětí) Už běžím domů, tahle je druhá. Pracuje totiž nejen s mládeží, ale i s lidmi na opačném pólu věku – „Moc ráda naslouchám starším lidem, protože psali historii „každodennosti“.“ a „Nekonečným zdrojem inspirace je pro mne paměť člověka.“
Právě z toho vychází aktuální kniha. Z práce s obyvateli Domova pro seniory Chodov. Ti lidé mluví, vzpomínají, svěřují se. Orální historie. Útržky, záblesky, zážitky. Možná to znáte také. Ze sezení s rodiči, prarodiči, příbuznými, známými… Vzpomínky na jeptišky, které vařily průmyslovákům a dopřávaly jim knedlíků, kolik chtěli. Tvrzení, že děda potěhem vyhnal delegáty s oceněním Národní fronty za schovávání ruského zběha v roce 1945. Trauma z toho, jak se zbarvil obzor do ruda, když zapálili Lidice. Kdo kde v obci pekl nejlepší chleba. Kam jste chodili s dědou na breberky pro jeho rybičky v akváriích. Stovky vět, které když kolem procházejí, člověk jim nevěnuje pozornost, považuje je za prkotiny, někdy i tak trochu otravují. A pak najednou konec. Není se už koho ptát, koho poslouchat, a tyhle všechny drobky mizí do beznaděje zapomnění.
A s takovým materiálem pracuje tato kniha. Navždy zaznamenala pestrý svět od Rakousko-Uherska až do přelomu století. Křížem krážem celou republikou, někdy jen pár slov, někdy půl stránky. K tomu přepestrý obrazový doprovod – někdy jen hodící se retro artefakt, někdy skutečné archiválie, související s příběhem. Připomínka dějů, hýbajících dějinami naší země nebo i světa, i těch nejobyčejnějších okamžiků života. Někdy k pousmání, někdy vzbuzující touhu po hlubším poznání, někdy vybízející k vlastnímu vzpomínání. Ať už listujete a čtete namátkově, na přeskáčku, nebo jeden příběh za druhým. Tahle knížka bude pořád živá, a díky ní i spousta anonymních „vzpomínkářů“.
