Co nám na severu chybí? (subjektivní skororeportážní deník z jednoho festivalu – 1. část)

Literární festival Františkovy Lázně, foto K. Polínková

U nás na severu (kraj od Šluknova po Varnsdorf) máme lecjaký fesťák – pro milovníky divadla (Vítr z hor, Mezinárodní loutkový festival Dolní Poustevna), kina (Neiße Filmfestival), jevištního tančení (Tanambourrée), folkloru (festival Tolštejnského panství), muziky rockové, jazzové nebo alternativní (Čtverec, Kyjovský festiválek, Mandava Jazz, Eastern Tunes, Free Tibet…), případně takzvané klasické (festival Duchovní varhanní hudby, Lípa Musica). Milovníci piva si mohou užívat dokonce festivaly tři: AleFestivAle (svrchně kvašená piva), Valentinský masakr (ochucená piva) a Kocouří kouř (nakouřená piva), milovníci zdravého způsobu života mají také svůj festival (Festival Pro zdraví). Sportovci mají „festivaly“ v triatlonu, fotbalu atd., cestovatelé zase tradiční festival Sedm divů. Chybí něco? Nu, co takhle festival pro milovníky literatury? Pokud jsem nějaký přehlédl, pište, hlaste se.

Než se tak stane, chci pro případnou inspiraci upozornit na festival, jaký dovedou na opačném konci republiky. Mám na mysli Literární Františkovy Lázně.

Česko-německý festival – historie a současnost

Literární Františkovy Lázně se jako česko-německý festival konají poslední tři roky. Ale tradici mají podstatně delší. Navazují totiž na někdejší legendární československý soutěžní festival pro mladé básníky a prozaiky, jehož se v minulém století uskutečnilo 18 ročníků. Do „Frantovek“ jsme tehdy, ještě v časech nevlídných pro svobodné vyjadřování, jezdívali setkávat se a vzájemně se inspirovat „bez dohledu“. Letošní festival byl tedy jedenadvacátý a nesl varovně-nadějný slogan Záchranná vesta humoru. K životu ho probudila jeho „duchovní matka“ – místní patriotka a obětavá organizátorka básnířka Alenka Vávrová. Dokázala pro myšlenku literárního festivalu nadchnout řadu dalších lidí a institucí, a to jak umělce, tak organizátory dobrovolníky i profesionály a – nikoli na posledním místě – také finanční i jiné podporovatele. Zejména díky nim se letošního festivalu ve dnech 1. až 11. listopadu zúčastnily téměř dvě stovky účinkujících ve více než třech desítkách akcí (na plakátech nebyly všechny!) propojujících literaturu, výtvarné umění a hudbu. Vystoupily takové osobnosti jako herečka Hana Maciuchová, harfistka Zbyňka Šolcová, moderátor Petr Jančařík, spisovatelé Jaroslav Rudiš, Martin Reiner, Sabine Dittrich, Rolf Stemmle, Carola Kupfer, básníci Radek Malý, Klára Hůrková nebo Patrik Linhart, výtvarníci Romana Štrynclová, Jiří Slíva a Mirek Vostrý. Pro mne osobně bylo velice důležité přátelské setkávání nejen s literaturou, ale především s lidmi (což je nepochybně také hlavní podtext festivalu). A toho jsem si – spolu se stovkami diváků i účinkujících – užil vrchovatě. Tož se nedivte, že jsem byl programem nadšen a potěšen možností některých akcí se zúčastnit i aktivně. Jaké to tedy bylo viděno mýma očima:

Voda láskou žhnula

Přijel jsem do „Frantovek“ až ve čtvrtek 8. listopadu, ale i těch sedm akcí, které jsem jako divák nebo účinkující absolvoval, mě přesvědčilo o kvalitách celého projektu. Krátce po příjezdu jsem navštívil místní muzeum a s chutí vyposlechl pořad Voda láskou žhne o německém romantickém básníkovi Wilhelmu Müllerovi a jeho básnickému cyklu Písně z Františkových Lázní. Besedu s překladatelem Radkem Malým doplnil dobovými fotografiemi a informacemi o životě básníkově ředitel muzea Štěpán Karel Odstrčil. Muzeum hodlá zmíněný cyklus vydat knižně, aby – jak se pan ředitel zmínil – se v souvislosti s německou literaturou v tomto městě nehovořilo jen o J. W. Goethem. Pořad, byť publikem navštíven jen velmi skromně, byl dobrou ukázkou toho, jak si v tomto regionu váží zajímavých osobností.

Pokračování ~~brzy~~ ->

Text: Milan Hrabal
Fotografie: Kateřina Polínková a Milan Hrabal

8. 11. 2018 – Voda láskou žhne, muzeum Františkovy Lázně