Ve čtvrtek 8. listopadu 2018 se v Kulturním domě Střelnice v Rumburku konala akce s názvem Živá knihovna povolání a Výstava vzdělávání, určená především posledním ročníkům základních škol, ale i veřejnosti.
Asi by se slušelo pravit „Le Roi est mort, vive le Roi!„, ale já nějak nevím. Všechno jinak. Místo dvou dnů jen jeden. Po 20 letech výměna organizátora. Zcela odstraněn doprovodný program. Školy radikálně omezeny jen na výběžkové. Zapojení zaměstnavatelů do akce, doplnění firemních stánků do nabídky. Rozplánované svozy. Kvízová soutěž…
Možná se původní koncept přežil, ale z toho, co teď bylo, jsem hodně rozpačit. Věřím tomu, že zaměstnavatelé mají velký problém – zakázky se prý hrnou, práce by bylo dost, a lidi nejsou, natož ti použitelní. Ovšem jestli se dají najít takhle? Divácky se bez doprovodného programu nebylo nač dívat. Dopoledne děcka z Rumburku a Jiříkova (možná ještě odněkud, nepídil jsem se), odpoledne z Varnsdorfu. Obojí na cca 3 hodiny. Takže znuděné posedávání na schodech a v různých úkrytech. A nespokojenost varnsdorfských, protože neměli mít odpolední vyučování a nechápali, proč tu nemohli být dopoledne, když odpoledne mohli v klidu dorazit i odejít místní. Snaha o atraktivitu a aktivitu, že všichni budou poslouchat výklad a čekat na odpovězení kvízových otázek, aby si mohli zasoutěžit. V průběhu dopoledne zaznělo z pódia, že někteří se ani nedokázali podepsat. A mnozí spíš hráli Sazku, než odpovídali, řada odpovědí zcela chybná. Někde celý den nikdo, jinde nával, že se nedalo procházet. Inu, hodně mne mrzí, že jsem letos prošvihl libereckou EducaMyJob, tady to za moc nestálo.
