V pondělí 22. října 2018 se v Městském divadle ve Varnsdorfu představilo Městské divadlo v Mostě s divadelní adaptací německého filmu Homevideo.
Výchovná inscenace. To slovní spojení nevyvolává zrovna nejkladnější emoce, natož v případě, že za poslední dobu už tu ve městě je v podstatě třetí obdobného druhu – březen 2018 Live to Tell, listopad 2017 (Ne)bezpečná (ko)média. Byl jsem tedy zvědav, o co půjde tentokrát, a dostal poměrně tvrdou lekci, hned několikanásobnou.
Z toho, co jsem zatím viděl, je tohle nejsyrovější, nejrealističtější a nejsmutnější. Jak se z „prkotiny“ stane vystřelený mozek. A nejsmutnější i v tom, jak reagovalo obecenstvo. Nevím, zda jde o pózu, nevědomost, strach či pitomost, ale dopadlo to tak, že soubor aktuálně raději některé scény vypouštěl, když viděl a slyšel, co se děje. A odjížděl velmi zklamaný. Nikde se jim prý nestalo, že by po scéně sebevraždy hlavního hrdiny hlediště tleskalo. Přítomná mládež se chovala, jak kdyby se jich to netýkalo, bylo to o někom a něčem jiném. Bylo to pro ně „zábavné“.
Nevím, jak kde jinde, ale formát besedy po představení mi příliš šťastný pro naše divadlo nepřipadal. Vždyť kdo by se v hledišti pro 400 lidí byl ochoten zvednout a přede všemi přiznat „já jsem ten idiot, co tohle udělal(a), mám to za sebou“? Takže mlčení, pasivita, maximum bylo zvednutí ruky na dotaz. I tak se ale ukázalo, jak je to všechno jinak – fotky a videa obdrželi desítky přítomných, poslalo je ovšem tolik, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Přitom z učitelů dodatečně lezlo, že tyhle případy řeší na školách relativně běžně…
