Sálek Městské knihovny Varnsdorf se zaplnil i v úterý 16. října 2018, divadelní dílna Dědicové varnsdorfských vzpomínek se tentokrát představila ale i v jiné variantě.
V pondělí jsem se dozvěděl, že dnes dorazí nejen obvyklí školáci z 1. stupně ZŠ, ale také jedna třída místního gymnázia. Pro ně samozřejmě nemůže mít program stejnou podobu, hru nahrazuje přemýšlení, analýzy, dedukce… Byl jsem velmi zvědavý, ale asi jsem být neměl. Pokud jsem v předchozí větě užil tvar „nahrazuje“, mělo tam spíš být „by mělo nahradit“. Ono je něco jiného číst či ve zpravodajství vidět informace o tristní situaci ve školství a znalostech mládeže, a něco jiného zažít ji na vlastní kůži… Je to bída zjistit, že studentům je rok 1968 stejně vzdálen jako poustevník Wernar a pověst o založení města. Že neznají dějiny a osobnosti města, že z dokumentů nedokáží ani pořádně přečíst texty, natož z nich něco vyvodit, že neznají vlastně ani město a jeho památky… Posledním hřebíčkem do rakve byl udivený pohled na jméno Petr Kien – totální neznalost historie vlastní školy a její činnosti. Situaci zachraňovali alespoň ojedinělé útržky znalostí z projektů, věnovaných textilní historii města, jinak zklamání, zklamání, zklamání. Asi mám přílišná očekávání.
Následná základka mě trochu vrátila do normálních kolejí, tam to bylo opět tak, jak jsem už zvyklý.
Pondělí 15. 10. 2018 ->, poprvé 20. června 2018 ->
